Neva Masquerade

- Můj chov by mi měl přinášet radost z klidného soužití se spokojenými zvířaty. Tedy tolika, na kolik stačí můj čas, finance a prostor Vždy musí být v záloze jedno -dvě místečka, kdyby náhodou. Tedy v mém případě maximálně 5-6 zvířat.
- Zamilovala jsem se do Sibiřských koček. Moooc bych si přála jednu mourovatou, tedy klasicky zbarvenou kresbovou. Jenže poučena chovateli plemen, která se chovají i "na barvu" vím, že pokud chci mít kvalitní barvy a kresby, musím si vybrat. Mou volbou je Sibiřský colourpoint.
- domnívám se, že kočkám jak po zdravotní stránce, tak po stránce psychické prospívá možnost pohybu venku. Velmi se snažím, abych jim v blízké budoucnosti mohla dopřát maličký domeček se zahrádkou, aby mohli ven. V současné době bydlím ale v bytě cca 75 m 2 v centru Prahy. Mouc je naučen chodit ven, ale opravdu není v mých silách dopřát to všem. Taky musí zbýt čas a energie na procházky se psem.
- moje kočky jsou testovány
- ráda bych dala přednost v chovu vlastním odchovům, ale v úzké genetické základně a nevyrovnaném typu sibiřek to zatím zůstává jen mým přáním.
- pokud jde o výběr chovných zvířat jednoznačnou prioritou je povaha. Co s pěknou kočkou, když je plachá, vzteklá, agresivní? Na druhou stranu i průměrná kočka, je -li zdravá a má výbornou povahu přinese do života mnoho radosti. Samozřejmě se snažím, abych do chovu vzala jen zdravá zvířata (proto ty testy). V tomto případě je , myslím dobré znát naše i světové linie a vědět, co které nesou.
- znalost linií je velmi užitečná při sestavování chovných párů a následném odhadu , jak by se mohlo kotě vyvýjet v typu i povaze. Pokud jde o povahu, lze ji nejlépe ovlivnit v útlém věku. Nicméně co v kotěti je se většinou ukáže až v pubertě. Odhadnout povahu je, myslím těžší u kocourků, kteří se "projeví" později. Vždy se snažím, aby protějšek v chovném páru neduplikoval nedostatky druhého rodiče.
- po zkušenostech z předchozích let do mého chovu nepatří kočky s labilními povahami, snažím se, pokud mám informace vyhnout i liniím o kterých se ví, že trpí genetickými vadami.
- výstavní hodnocení mých ani jiných koček pro mě nejsou příliš důležitá. V mnoha případech získané tituly a ocenění hovoří spíš o tom, že majitel jezdí často na výstavy. Preferuji typ Sibiřských koček, který chovají renomované chovy ve světě bez ohledu na to, co se líbí kterému rozhodčímu. Stejně se nelze "zavděčit všem" a Sibiřka by měla vypadat jako Sibiřka, nikoli jako kočka, která se líbí v tom či onom klubu.
- ve svém chovu jsem dala ( a ještě dám) prostor kočce v průměrném typu, ale pokouším se vždy k ní vybrat vhodného kocoura. Tedy nebudu krýt dlouhonosou Juriku Moucem, kerý má nos taktak, ale pokusím se najít vhodnějšího kocoura. V tuto chvíli je genofond Sibiřek, ale především něv v našem státě tak uzoučký a "zaplevelený" tolika nedostatky, že není možné chovat jen na kvalitních jedincích. Ono jich tady totiž moc není a pohříchu ti co kvalitní jsou, jsou velmi příbuzní. To ale neznamená, že budum krýt jednu kočku stále dokola i když její potomstvo nebude nic moc. V případě , že by se objevily charakterové vady, kočka (kocour) v mém chovu okamžitě končí. Dávám přednost jednomu vrhu od jedné kočky za rok . Jednak je to , myslím pro ni tak akorát a za druhé, než ji znova připustím, mám možnost vidět, jak se vyvýjí předchozí vrh.
- pokud jde o krycí kocoury, myslím, že by na jejich zařazení do chovu měly být kladeny vyšší nároky než na kočky. Proč? Když odchovám 1-2 vrhy na kočce, která nedává kvalitní koťata, jednak je nemusím zařazovat do chovu (ani prodat) a kočku mohu jednoduše z chovného programu vyloučit. Chovný kocour ale mívá mnohem více potomků než chovné kočky, takže v případě nežádoucí povahy nebo špatného exterieru nadělá v chovu mnohem větší škodu. Upřímně, kdo z nás je vždy natolik soudný, aby dokázal zvíře, keré dává nekvalitní potomky z chovu včas vyřadit?!? Když je tak roztomilý, když je z mého chovu, když stál balík, když nese barvu ....důvod se bohužel, většinou najde. Taky je to v chovu vidět.
- ještě k chovným kocourům. poučena zkušenostmi (naštěstí nikoli vlastními) si myslím, že nekastrovaný, chovný kocour nepatří do rukou začátečníka. v zájmu kocoura i majitele.
- hranice, za kterou bych nikdy nešla je ta tenká čára mezi chovatelem a množitelem. Nikdy bych nechovala ani na principu , že jsem do koček investovala, tak čekám, že se vrátí náklady. Chovám sobě a lidem pro radost. Kdybych místo koček raději jezdila na hory, nové lyže mi taky nikdo nezaplatí.
- pokud jde o výběr nových majitelů. Třikrát jsem neposlechla svůj instinkt, který říkal NEPRODAT. Třikrát se to nevyplatili. Už to nikdy neudělám. Neodchovávám tolik koťat, abych je musela dát každému, kdo o ně projeví zájem. Napříště moje odchovy budou prodávány s mnohem podrobnější smlouvou o koupi a prodeji kotěte. Nejsem přítelem formalit, ale udělám maximum pro to, abych poskytla kotěti co možná největší šanci na spokojený život.
-