Neva Masquerade

Nedávno se mi v soukromé korespondenci objevilo jedno zajímavé téma. Téma je to pradávné, dlouze diskutované, mnohokrát různě "řešené" v praxi a především řekněme poněkud kontroverzní. Naposled jsem se s ním setkala na plenárním zasedání v roce 2006, když se na pořad jednání dostala vyhláška, která omezuje věk jedinců použitých v chovu. Tímto tématem jsou "nechtěňátka". Ano, neplánované vrhy od matek starších, či mladších než je povolená věková hranice, od otců mladších , od jednoho nebo obou rodičů bez platné "chovnosti".
Když se narodil před pěti lety vrh "C" Bella Bohemia a já se zamilovala do béžového koťátka s tmavými znaky, rozhodla jsem se toto kotě ponechat k chovu právě kvůli jeho barvě. Dnes vím, že to byla hrubá chyba. Ne pro to, co se s Clavjankou stalo dál, ale proto, že kočky s velmi labilním charakterem, jaký měla její matka zkrátka do chovu nepatří. Bez výjimky. Ale tenkrát jsem o chovu koček nic moc nevěděla a jako většina ostatních, jsem své členství v SCHK "omezila na placení příspěvků" a sporadickou účast na schůzích. Přesto, že mě členství v organizaci zavazuje ke znalosti jejích řádů, přiznávám, že jsem je sotva pročetla. Přes nedostatek informací a zkušeností jsem cítila, že by se taková koťata neměla dostat do chovu, tak jsem při kontrole vrhu požádala o PP pouze pro Clavjanku a ostatní sourozence jsem si umínila prodat na mazlíčky bez PP. Jak jsem si umanula, tak jsem taky udělala a hned se mi za zento hrubý prohřešek proti chovatelskému řádu dostalo od ZO "řešení" a významného pokárání s hrozbou vyloučení z SCHK při dalším porušení řádů.
Nicméně, mělo to i dobrou stránku, přinutilo mě to prostudovat pečlivě pravidla a na věci, které mi nebyly jasné se ptát. Za dalších 5 let jsem získala poměrně slušné znalosti a zkušenosti a především informace o tom, KDE se ptát, aby člověk neudělal další zbytečné chyby. Nicmémě zatím se nenašel nikdo, kdo by dokázal odpovědět na to , jak se má zachovat chovatel, v případě že se mu narodí koťata ze spojení, které z hlediska chovatelského řádu není úplně "košer".
Chovatelský řád pouze stanoví, že je chovatel plně odpovědný a je povinen udělat vše proto, aby se toto nestalo. Co dělat, když se to ale opravdu stane, se chovatel oficielně nikde nedozví.
Řád ukládá povinnost chovatele, zajistit, aby se to nestalo. Jsou chovatelé, kteří "neuhlídají" svou kočku či kocoura poměrně často a zřejmně kvůli takovým výtečníkům je pak chovatel, kterému se takováto "nehoda" povede třeba po 10ti letech bezproblémového chovu postaven do bezvýchodné situace.
Má další slova by se patrně mohla vykládat při troše "dobré vůle" všelijak, nicméně risknu to. Důrazně upozorňuji, že se nejedná o žádný návod nebo doporučení!!!!!!!
Pouze napíši veřejně to, co se dělá, v případě, že se do takové situace chovatel dostane.
1) každá organizace má poněkud jiné podmínky, přístup.....takže řešení v jiných klubech, než je FIFe může mít zcela jinou podobu.
2) každý chovatel má jiný "kredit" a i to, že někdo chová dlouhá léta bez toho, že by měl konflikt s "řády" může ovlivnit to, jakým způsobem se mateřská organizace k takovému porušení řádu postaví
3) vyplatí se nelhat, svět koček , sibiřek a něv především je velmi malý a snaha něco zatajit se brzo provalí, pak je situace horší a řešení vzdálenější. Otevřeným přiznáním situace chovatel sice "riskuje" důtku, či tak něco, ale , jak se říká "stůl zůstane čistý". Horší to samozřejmně mají ti, kteří takové pochybení ve svém chovu mají téměř pravidelné.
4) pokud jeden z rodičů nemá platnou chovnost je možné požádat o dodatečné uchovnění na chovatelské komisi. Patrně se to neobejde bez nějakého drobného postihu, ale jinak je to záležitost vcelku jednoduchá.
5) pokud některý z rodičovského páru nesplńuje podmínku určené věkové hranice nebo se jedná o vrh nad limit tří vrhů za dva roky, povolených chovatelským řádem, bohužel to vypadá, že NENÍ řešení, které by se "vešlo" do řádů. Pokusit se uvést do PP jiné "vyhovující" rodiče se jeví jako řešení, které vyhoví tomu, že chovatel nesmí vyprodukovat koťata bez PP, ale zase odporuje pravdě!! a pokud má být rodokmen listinou která opravdu prokazuje původ, je to řešení velmi nešťastné, omluvitelné snad jen tehdy, když jsou všechny rodokmeny koťat z daného vrhu opatřeny přetiskem "Nevhodný k chovu", aby bylo zajištěno, že se opravdu žádné z takových koťat neobjeví v chovu. Druhou variantou, která vyhoví chovatelskému řádu ohledně zákazu odchovu koťat bez PP a neuvede nepravdivé údaje v PP je "prodat" březí kočku někomu, kdo není registrován a po odchování koťat bez PPji "koupit" zpět. Varianta utratit vrh snad nikoho z nás ani nenapadne.

Úplně nejlepší je, když se to nestane a tak na závěr několik postřehů z praxe v zahraničních i našich chovatelských stanicích, které usnadní vyloučení možnosti, že by se něco takového přihodilo právě vám.

1) ideální varianta , která předpokládá ale velký prostor a početnou rodinu, aby se žádné za zvířat neocitlo v izolaci, je oddělený prostor určený kočkám a zvlášť kosourům. Nejlépe s "přepouštěcí", "kočekprostou" místností ¨mezi územím pro kočky a kocoury. Touto kočekprostou místností je pomoženo k tomu, že pokud se některé kočce či kocourovi povede útěk z prostoru pro něj/ni určeného, ocitne se takový uprchlík v místnosti (chodbě, schodišti...) bez dalších zvířat, za které je bez rizika vrácen zpět do svého teritoria. Moc se mi líbila varianta jednoho zahraničního chovatele, kde spodek dveří byl opatřen sítí, takže na sebe kočky a kocouři viděli a mohli sledovat i dění v jim nepřístupných prostorách.
2) upřímně, kdo z nás vládne takovými prostorovými a časovými možnostmi. Ti z nás, kteří tuto možnost nemají se opírají o zkušeného veterináře, který kočkám opravdu rozumí a proberou s ním možnosti antikoncepce. Kočky a kocoury, se kterými nepočítáme v chovatelském programu necháme vykastrovat.
3) jeden nekastrovaný kocour v chovatelské stanici je vždy menším rizikem, než dva a více.
4) vždy pečlivě zvažme situaci, pokud se rozhodneme ponechat si doma zvíře z vlastního chovu. Jestliže máme doma jednoho (jiného pohlaví) z rodičů, nebo dokonce oba. V takovém případě k riziku nechtěného nakrytí ještě přistupuje riziko nechtěného incestu. Málokterá linie je tak prošlechtěná,aby zvíře z úzké příbuzenské plemenitby bylo pro další chov přínosem.
5) smiřme se s tím, že jeden nemůže mít všechno a pokud není v našich prostorových , časových či jiných možnostech zajistit dodržení chovatelských pravidel, zvažme možnost, která je v zahraničí poměrně běžná, umístit chovného kocoura u spolehlivých přátel, kteří mu poskytnou milující domov a nám zůstane zachována možnost ho použít v chovu. Pro každého není přijatelná varianta umístění chovných koček v jiných domácnostech, ale i tato možnost je ve světě hojně využívána.
6) přistupujme k chovu zodpovědně. Jedná se o záležitost, která se netýká jen nás samotných. Naše "činnost" v tomto oboru ovlivní mnoho dalších, kteří u nás hledají kocoura na krytí, jedince do chovu či mazlíčka pro sebe i svou rodinu. Sbírka mnoha plodných koček , navzájem příbuzných matek, dcer, otců a synů vede jen k tomu, že dříve či později svým "chovem" způsobíme potíže sobě i těm, kteří nám důvěřují a nějakým způsobem (krytí, kotě) spojí své jméno se jménem naší chovatelské stanice.