Trocha kultury ještě nikoho nezabila.
Celý den se všechno točilo okolo malého prince. Jednak kocourkovi s konečnou platností došlo, že se nejedná o bájo výlet, že se jedná o exodus, že to, kde se momentálně nachází, je jeho nový domov a bylo zle. Rázem se z pohodového mládenečka proměnil ve vyplašené děťátko, sebevědomí zmizelo v nedohlednu a mrňous se schoval před světem pod deku v posteli. Nechali jsme ho tam v klidu, aby se sám srovnal s novou situací a vrhly se do příprav na příjezd Silke a jejího manžela a pak na příjezd Lady a Mileny a Jiřího. Sotva se Silke objevila ve dveřích, sotva promluvila, Goran se vynořil zpod deky, roztáhl růžovou tlamičku a vyčítavě pokňourával. Doťapkal za svojí mami a tati z ložnice až do obýváku a za chvíli už lumpačil. Připadaly jsme si s Evkou jako naprostí začátečníci, kteří v životě neměli v péči kotě. Tati si vzal malého prince na ruce a ukázal mu toaletku a vyčural se s ním, tati vzal na ruku misku s masem a malý princ se s chutí pustil do jídla, pak si vzal tati malého prince opět na ruku a odnesl ho až na kočičí hrad, ukázal mu, jak šplhat z jednoho patra na druhé a malý princ se tam okamžitě zabydlel a pak si tam i ustlal a nakonec usnul. Silke i Stefen se potichoučku a se zamlženýma očima vypařily z jeho života. Dali jsme s Evkou díťátku na bydlík pelíšek s vysokým okrajem, díťátko se v něm uvelebilo a jakoby vzalo na vědomí, že tohle je opravdu jeho nový domov, posvačilo, nastavilo bříško k drbání a pak se stočilo v pelíšku do klubíčka a pokračovalo v spánku. Později odpoledne přijela Lada, Milena a Jiří, byli představeni malému princi, který je vzal laskavě na vědomí a milostivě jim dovolil trošku pocuchat kožíšek. Večer se jelo za kulturou. Kultura se konala v přírodním amfiteátru v Lokti a jmenovala se Rusalka. Pohádka o lásce a zradě, krásné melodie a neopakovatelné prostředí na břehu řeky, se skalním ostrohem a s dominantou středověkého královského hradu - úžasný zážitek. Přijeli jsme po půlnoci a kdo nás to vítal? No přece Goran! Z bydlíku se nastěhoval k Danovi do ložnice a jak nás slyšel, už nakukoval ze dveří. Sice ještě trošku nesmělý, ale už dorážel a chtěl se drbat a hladit a vůbec dával najevo, že nás rád vidí. Ještě v polospánku jsem ho slyšela, jak tichoučce našlapuje po koberci, jak si vyskočil na postel a pak na peřiňák a tam se uložil k spánku.
