Neva Masquerade

s hlavní myšlenkou tohoto příspěvku nelze jinak než souhlasit. Moji oponenti právě jásají nad tím, jak Eva Evu nepodtrhne, ale tak to opravdu není. Ačkoliv se s Evou v drtivé většině případů vzácně shodujeme, jsou i oblasti, kde jsou naše názory odlišné. Ale to vůbec není ku škodě, právě naopak. Ale zpět k tématu. Chov je skutečně převedeno do sportovní terminologie velmi dlouhý orientační běh. Správný chovatel si zvíře do chovu vybírá nejen podle toho, jak kotě vypadá v době odběru a podle rodokmenové skladby. Správný chovatel podle raného vývoje, skladby rodokmenu a dalších indicií více či méně kvalifikovaně odhaduje budoucí vývoj svého budoucího chovného šampiona. Spolu s výbavičkou od rodičů má na zdárný vývoj každého jedince vliv okolí, výživa, péče. A to nejen péče o materiální stránku ale i "duševní potrava" v podobě Evou zmiňovaného souznění. Za jeden z hrubých prohřešků chovatele lze určitě považovat jakousi nedočkavost. Mnohdy by chtěl mít chovatel kocoura hotového v jednom roce a kočičku po prvním mrouskání. Ne, ne a ještě jednou ne. Jsem zastáncem toho názoru, že mám zájmový chov drobných zvířat. Zájmový, tedy já jsem ten, kdo to financuje. Ne že si mé kočky vydělávají na živobytí a ještě mě částečně sponzorují. V okamžiku, kdy si tohle chovatel uvědomí dospěje současně s tím i k závěru, že má spoustu času. Času ke studiu, času k pozorování a mimo další i času k tomu, počkat si na svého budoucího chovného šampiona až mu doroste, dozraje, dospěje. Dá mu prostor rozvinout se v celé kráse, naučí se ho znát, rozumět řeči jeho hlasu i těla. Nakonec pak možná dojde k závěru, že mu ani tak o samotný chov nejde, nejdůležitější že je vzájemný vztah mezi ním a zvířetem.
A teď trošku do konkrétna - pozor na Moucata. Pokud opravdeu jěla to štěstí a zdědila otcovo povahu máte, milý majitelé o zábavu postaráno. Vím o čem umluvím, mám doma tříletou moucinu, ale takovou echt moucovatou. V době své výstavní kariéry jsem z domova odjížděla s tím, že si jedeme pro pentli. Kočička snad byla se mnou napojena na stejnou vysílací vlnu. I ona se po celou dobu výstavy chovala tak, že to ani jinak nemůže dopadnout. Naprosto sebevědomá, výstavu si vždy užívala, nahřívala se v přízni posuzovatelů i diváků. A když došlo na focení - no nebylo větší odměny! Naučily jsme se to obě a nepřipouštěly jsme si ani jedena to, že by to taky mohlo dopadnout jinak. Pak přišla výstava, kde se kočička potkala se svojí pravou sestrou a skončila za ní druhá. Pro mě to bylo dost překvapivé, ale pro kočičku to byl naprostý šok. Šok takového rozměru, že uzbytek výstavy proležela otočená zády ke světu, po cestě domu nekomunikovala a doma týden nežrala. Byla to pro mě ohromná zkušenost. Pochopila jsem, že jsem k tomu částečně přispěla i já tím, že jsem se nechala porážkou tak zaskočit a rozhodit. Za pár týdnů se kočička se svojí přemožitelkou potkala podruhé. Já s prvním místem nepočítala a kočičku skutečně druhé místo psychicky nerozhodilo. Poučila jsem se, už nejezdím na výstavy s tutovým vítězem. Pochopila jsem, že jsem si se svými kočkami vnitřně velmi blízká. Kočky de facto kopírují moje reakce na dané podněty. Svoje jakési uvolnění jsem přenesla z výstavních pódií i do domácího prostředí. Nekoukám na své kočky jako na nejkrásnější z nejkrásnějších, ale jako na své kamarády. Trpělivě sleduji jejich vývoj, odhaduji jak budou vypadat za půl roku, za rok. Jsem samozřejmě přesvědčená o tom, že mám doma z chovatelského hlediska velmi kvalitní zvířata, ale přesto - jsou to mladíci (kočička svůj vývoj již více méně dokončila) a předpoklady se nemusí vyplnit. Těžko hodnotit, roční pubertální kluky. A tak čekám, jsem trpělivá. Ostatně chov koní mě trpělivosti naučil. Se svými kočkami dýchám jeden vzduch, sdílíme jedno lože, trávíme společné večery. Snažím se, aby byly vždy v pohodě a dobře naladěné. Jejich vzájemné rozmíšky neřeším, pokud jsou v nějaké rozumné míře. Odměnou je mi dobře naladěná kočičí smečka, která mě doprovází při odchodu do práce a při návratu mě vítá a při všech domácích pracích se neuvěřitelně motá pod rukama.
I to je chov. Čekání a pozorování.