Neva Masquerade

Slíbila jsem povídání o tom, jak se dostaly první sibky do naší vlasti, tak tady je, tak jak jsem ho slyšela ...

První sibiřsky se do Čech dostávali kolen roku 1987, ale to jen ty, které byly s PP. Je pravděpodobné, že se pár zvířat z oblastí, kterými prošla stavba plynovodu dostalo do ruských měst, do Československa, NDR snad i Polska mnohem dříve. Lidé, kteří na této stavbě pracovali říkají, že někdy se stalo, že se ujali zatoulané kočky či kotěte a když se vrátili domů, jednoduše vzali kočku sebou. No a některé z těchto koček se dostali do rukou chovatelů a ti je nechali zaregistrovat. K jejich rozmnožení se hledali podobné kočky v oblasti, kde žily. Tak vznikali foundation siberian cats. Předsedkyně mého klubu, Jarmila Marková (chová ruské modré), přivezla pro svou nevlastní dceru z Moskvy kocoura Zerara 1991, kočky Tata Natusia (CP carrier) 1992, Kroshka Ladoga 1993, Agrafena Over gold 1994. Poslední foundation cat této chovné stanice byla stříbřitá (první zapsaná stříbřitá kočka, FIFe původně neuznalo stříbřité a protože v Čechách se chovaly již několik generací, na žádost Ceské organizace tehdejší presidentka FIFe paní Alva Udin dávala návrh na změnu standartu). Olga z Kajetány. Její rodiče pocházely z importů paní Boženy Resslové. Ta byla aktivní v médiích, tak hodně cestovala a byla to ona, kdo přivezl do Československa první sibiřky. Taky měla spoustu kontaktů v zahraničí, tak přes její „cattery OK Siberia a později CORASON“ prošla velká spousta koťat z různých částí Ruska, následně většina těchto koťat byla prodána dál, především do Německa. Pokud vím, největší „dodávka „byla bedna, která přijela z Moskvy vlakem a jako zázrakem v ní bylo 27 živých (žádné za 14 dní cesty neumřelo a to byla bez jakékoli péče!!!) koťat. Průkazy původu byly přiloženy v igelitové tašce a tak bylo velmi složité určit, kterému kotěti patří. V Moskvě byla označena, ale po cestě se většina jmenovek utrhla. Foundation cats v chovné stanici paní Resolové byli kocour Agosia Alexandrov iz Moskva 1988, Fjodor 1989 (CP carrier , otec Olgy OK Sibiria) a kočky Raisa Maxmilievna 1988, Murashka1989 a mnoho dalších. Paní Resslová také přivezla kočku, ze které se narodilo 1991 první něvské kotě. Kočka byla vykastrována, jako nosič CP genu a kotě prodáno do Německa

Podle obou těchto žen, kočky, které vídaly na svých cestách dálným východem byly středně velké až velké polodlouhosrsté kočky (v létě téměř hladkosrsté), které milovaly vodu, lov ryb, za kterými se potápěly bez toho, že by měly mokrou srst. Žily polodivoce v okolních lesích, jen v zimně se stahovaly k vesnicím a městům. Tam taky na jaře nechávaly svá odstavená koťata a vracely se na léto k volnému životu. A právě tam pracovníci, kteří stavěli ropovod nejčastěji pořizovali svá koťata. Musím dodat, že Jarmila Marková strávila na této stavbě skoro 7 let a podle jejích slov jen jednou viděla červeného kocoura, jinak byly všechny kočky černé tabby. Jiné barvy Sibiřek se začaly objevovat až v registrovaném chovu. Docela mně pobavilo, když Božena Resslová vyprávěla, jak nějaká ruská chovatelka lovila v ulicích Moskvy modrého kocoura sibiřského typu, aby vyhověla přání mít barevná koťata. Paní Resslová (bohužel loni zemřela a s ní odešlo i mnoho informací) založila BCC (bohemia cat club) pod WCF a byla jeho dlouholetou presidentkou. Musím říci, že se v tomto klubu v současné době registrují lidé, kteří nejsou schopni, nebo ochotni respektovat striktní pravidla FIFe. Ne, že by neměli svoje kočky rádi, ale … Neznám nikoho, od koho bych si v tom klubu vzala zvíře. Konečně můj kocour je z BCC, chovatelé z FIFe mě varovali, že mě čekají minimálně zdravotní problémy, ale nedala jsem si říci, jednoduše jsem se do Moucína zamilovala na první pohled. Měl zápal plic, neidentifikovatelné, rezistentní bakterie a kvasinky, taky plíseň. Léčila jsem celou rodinu víc než rok, ale nikdy jsem nelitovala.

Zpět k foundations Ne, že by se tyto dvě dámy nějak milovaly. Paní Marková je chovatelka, která vždy upřednostňovala zájem koček. Paní Resslová (dej jí Pánbůh nebe) si s etikou chovu hlavu moc nelámala. V jejím bytě 3+1 bylo celkem běžně kolem 30ti koček několika ras. Ale na jednom se shodli. A to, že v Rusku, v 70-90tých letech minulého století z tzv.ušlechtilých koček byly k vidění převážně kočky Perské a Siamské, starého typu. Po revoluci bylo bohužel zpřetrháno mnoho vazeb a lidé náhle měli „jiné“ starosti, a tak zaniklo mnoho mladých chovatelských stanic a hlavně se přímé importy z Ruska se staly finančně i časově velmi náročné. Naštěstí se v posledních letech situace upravuje a tak se k nám dostalo pár kvalitních zvířat, ale to je z jiné story stejně jako problémy s rozhodčími, kteří požadují zvířata s krátkými nosy, bohatou srstí i v letních měsících a hooodně veliká. Naši chovatelé (ti rozumnější) se obávají, že bez ohledu na barvu, budeme za pár let chovat starý typ peršanek namísto koček, které by měly vzhled přírodní kočky a laskavou povahu kočky opravdu domácí.