.............se většina z nás zabývá ve svém čase. Přiznávám, nejsem "běžec na dlouhou trať" a tak mívám tu a tam jakousi kočičí "manželskou" krizi. To pak hledám oporu u svého druhého "koníčku" a tím jsou květinky. Mám sice na naše poměry celkem velký byt, ale topím plynem a světla také moc není....takže své "háklivější " milášky v práci, kde mají skvělé podmínky, ale zase mi je tam nějaký darebák začal "ztrácet". A tak jsem chtě nechtě zvolila variantu dovézt je po neděli domů a s mindama jsme věnovali několik hodin těm, co s námi už bydlí, abychom je připravili na příchod nových květinek . Květinky dostaly nové "kabátky", pelíšky, papání.......no a mindy pomáhaly jak o život! V neděli odpoledne to vypadalo takto
http://nevy.info/cs/v/Chovatele/BellaBohemiaCZ/krize/?g2_page=3
hračka pro kočky
Jitka a Andrej
hračka
Rozumím ! A kdyby si zvíře chtělo s hračkou hrát, , seberte mu jí....nebo tak něco? Hmmmm, moje kočky naštěstí silikonem težce pohrdají. Chtělo by se mi napsat, že ne něj s..., ale ne. Mrchy vyžadují jemný Zwerlit nebo Caliopsis. Takže nám takové hračky "pro kočku" nehrozí.
nejen kočičákami ...
Prolistovala jsem toto téma a s potěšením jsem zjistila, že opravdu nejen kočkami jsou kočkaři živi. A tak se tu vedle krásně kvetoucích a zelenajících se květinek objevily bonsaje, můj,k dnes už odkvetlý, smaďoch zmijovec, zahrádky všeho druhu, dokonce i ovečky. Úžasné téma, moc ti za ně Evko děkuji. A protože mě při jeho pročítání trošku, ale opravdu jen trošku přepadla nostalgie a protože se domnívám, že by bylo škoda nechat takové fajn téma upadnout v zapomnění, sama sse sebou jsem se usnesla, že je krapet opráším a postrčím dopředu. A domnívám se, že je i trošku ozvláštním.
Tak tedy dost "keců" a šup sem se zážitkem. Tento víkend se v Nebanicích, kousek od F. Lázní, sešla elita dlouhých bičů (tak se slangově říká vozatajcům). Od pátku do dnešního odpoledne soupeřilo 89 startujících ze 13 zemí o pocty nejvyšší. Byl to již 16 ročník a současně 9 ročník, který se započítává do světového poháru (jediné závody v ČR) a protože jsem jejich vcelku pravidelným návštěvníkem, mohu směle prohlásit, že rok od roku je pořadatel lepší a dokáže připravit pro návštěvníky znalé i naprosté laiky úžasnou podívanou. Letos tomu nebylo jinak. Mezi mé favority samozřejmě patřil Radek Nesvačil z pořádajícího klubu, bývalý vítěz VP v osmdesátých letech a dnes mistr opratí Petr Vozáb z Kladrub, jeho kolega ze Slatiňan Saša Soukup a pak pro mě letos trochu exotický Carlo Mascheroni z Itálie. Pan Carlo není žádný mladík a troufám si tvrdit, že směle atakuje šedesátku. Závod jel pro radost a bylo to vidět nejen na něm, ale hlavně na koních. Byli všichni v naprosté pohodě a i když se v maratonu vyskytly dva okamžiky, kdy by jiný ztrácel nervy, pan Carlo byl v pohodě. První krizovka nastala v překážce, kdy si špatně najel do branky, jeden z koní se škaredě uhodil o sloupek do plece, uskočil, vzal s sebou kamaráda a v ten okamžik zůstal maratonový kočár viset za kolo v překážce. Couvat se čtyřkou do zatáčky je dost těžko proveditelné a ke všemu se čtyřkou, která začínala ztrácet "glanc" a sestoupit z kočárku a odstrkat ho stranou znamenalo přííííííííšernou penalizaci. Nakonec se podařilo, i když časová ztráta byla veliká. Druhá krizovka přišla v řece, kdy se přední pára rozhodla, že jí to přestalo bavit a plynule odbočila z přímého směru a pak se snažila i zastavit k velké nelibosti zadní páry, která bla přece jen soutěživější. A právě zadní pára nakonec vystrkala vpředu jdoucí lenochy na břeh a vše dobře dopadlo. Nedělní překážková jízda pak byla vyvrcholením třídenního klání. V rozbahněném parkúru se opravdu lámal chleba a čtyřky, které šly jako poslední to měly hodně těžké. Velcí koně zapadali hluboko do bahna a mrňousové, kteří se tak nebořili, zase zápasili s kočáry. Ale nakonec se všichni shodli na tom, že to bylo moc hezké, všem se v Nebanicích líbilo a já jsem si po hodně dlouhé době užila bezva dva dny mezi koňaři. Trochu jsem sice byla nevěrná kočičákům, ale oni mi to jistě odpustí. A protože nejsem krkna číhněte sem a pokochejte se taky pohledem na to jak to vypadá, když se to umí.
http://nevy.info/cs/v/Chovatele/Natalis+Spring+CZ/CAI+-+A+Nebanice/
Ovečky - pozdrav z "Dálného Východu"
Včera jsme se s dcerkou byly podívat na tradiční "Míchání ovcí", kterým se ovečky u nás každé jaro uvádějí na pastvu.
Můžete se alespoň obrazem podívat na tento "náš" svátek v mé nové galerii "Míchání ovcí 17.5.2008"
A malý vzorek:
Nám se tam moc líbilo a Vám přeju příjemné pokoukání.
Klára
dost bylo kytiček
zpět ke kočkám, i když dnes poněkud z jiného soudku. Věřím, že mnohým z vás fotky udělají radost
http://nevy.info/cs/v/Chovatele/BellaBohemiaCZ/k+textu_001/DSC00152.JPG....
http://nevy.info/cs/v/Chovatele/BellaBohemiaCZ/k+textu_001/DSC00153.JPG....
http://nevy.info/cs/v/Chovatele/BellaBohemiaCZ/k+textu_001/IMG_0292.jpg....
Z jiného soudku - supeeeeer
Mě se teda úsměv na tváři "vytvořil" - díky za skvélé fotky - takové já můžu dnes a denně ....
Ikdyž z jiného soudku, ale
Ikdyž z jiného soudku, ale pěkného. Krásné spojení rozdílných velikostí. Kéž by to takhle fungovalo u lidí. Při pohledu na tyhle fotky se u každého určitě objeví úsměv na tváři.
Iva St.
www.crystal-ice.estranky.cz
Krásné kytičky
Teda, myslela jsem si, že mám doma botanickou, ale na Tebe, Evi, nemám. Moc krásné kytičky. Hlavně se mi líbí ta bonsaj, škoda jí. Mně se bonsaje také líbí, snažím se nějakou si vypěstovat sama, ale té se asi nedočkám.
To, že občas musí některá "uhnout" kočičkám, to sohlasím, jak se objeví u okna moucha, kytičky musí stranou. Ale s tím se počítalo. Starám se o kytičky i v práci. Poslala bych pár foto úlovků, ale bohužel, nějak se mi nedaří je sem vložit. Naopak se mi podařilo smazat si příspěvek. Jdu to zkoušet dál.
Martiny džungle
Ten asparágus je také dobrý, jen ten bordel z něj, kdyby šlo nějak omezit. Tak si užijte obrázky, já jdu rozmrznout do vany (některé kytky, co jsem musela přivézt ze školy nesnáší plyn) neb kvůli háklivým kytkám netopím a dříve než se mi stihnou udělat na obličeji omrzliny padnu do peří
http://www.nevy.info/cs/v/Chovatele/BellaBohemiaCZ/krize/
Další fotečky
Tak jsem dnes doplnila pár foteček dalších kytiček. Některé neznám, jen se o ně starám,
jako o vlastní, a za některé nepřesné nebo špatné názvy se omlouvám. Jen vždycky tuším,
jak se jmenují, ale netuším, jak se to píše.
další kytičky
Martino, máš skutečně krásné květinky, je vidět, že se máte rády. Díky za fotky, zatím jsem na ně jukla jen v rychlosti, jak bude víc času, prozkoumám a eventuelně požádám o nějaké další informace.
Martino, co to je?
http://nevy.info/cs/v/Chovatele/Phantom+Cats/kyticky/P6140254.JPG.html
mě ty kvetoucí moc nejdou, Blahokeř?
Už jsem ji našla
./jiho.ceskestavby.cz/rostliny/klerodendrum-clerodendrum/.
Iva St.
www.crystal-ice.estranky.cz
clerodendrum alias blahokeř
pěkný, ten bych mohla.....díky za zprávu.
když jsem u těch obrázků....večer mi zapozovaly vedle sebe holky. Kdo by hádal, že jsou jednoho plemene, hele
http://nevy.info/cs/v/Chovatele/BellaBohemiaCZ/krize/?g2_0=gallery&g2_fr...
Ivo díky
Ivo díky moc, že jsi to našla, já nevím ani,jak se jmenují některé zelené, a ani kvetoucí.
Já dávám přednost benjamínkům apod. Kvetoucí mám jen v práci. Poznám tak ibišky, trnovou korunu, fialky, ale tomuhle mi říkáme liana...jak se jmenuje doopravdy jsem doteď netušila. Evo, Tvoje kytičky ale obdivuji, jsou fakt krásné. Pokusím se také zase něco nafotit, pro změnu doma.
Martina
ještě květinky
Díky za krásné pokoukání, doufám, že až se mým květinkám dostane světlejšího bytu, bez "plynové komory", doženu tě. Pro kvetoucí kytky můj současný byt fakt není, ale jistě vím, co bych si pořídila. Něco už mám v práci a zbytek se uvidí, kolik zbyde místa. V minulých letech jsem se 3x stěhovala, což mě naučilo, že hromadit věci není užitečné, tak doufám, že jsem se dostatečně poučila, zbytečnosti nechám "druhým" a tím ušetřím místo na další květináče. Včera byly z jídelny vypovězeny mé květiny, tak jsem musela do plného prostoru nacpat ještě 3 květinové velkikány. Nesnáším to, kytky bel ladu a skladu, květníky neladí, všechno nahňahňané u oken kvůli světlu. Sedím u PC v zimních věcech, venku leje, teplo také vypadá jinak, ale co naplat, Gardenie nesnáší plyn....
Tobě i Martině patří
Tobě i Martině patří můj obdiv. Od té doby, co jsem bydlela v ,,plynovém" bytě, jsem v kytkách polevila. Hned bych si vybrala. Věřím, Evo, že i v novém bytě si své místo najdou. Pro mě není nic hezčího než pokojový prales. Fotkama mě inspirujete a budu se muset s kytkama polepšit.
Iva St.
to se polepši
určitě nejsem jediná, kdo je ochoten tě podpořit různými květinkovými "mimi". Pokud máš ráda velké kytky, může být i cca 1,5 metrů Phoenix nebo stejně velký Ibišek, Monstera.......a jako inspiraci si můžeš prohlédnout prozatím kořeny jednoho Fíkusu zde
http://en.wikipedia.org/wiki/Image:Ficus_macrophylla011.jpg
nebo tento fíkus , my z něj známe Badyán
http://en.wikipedia.org/wiki/Image:Banyan_tree_Old_Lee_County_Courthouse...
kytky
Děkoji za nabídku, určitě ji v budocnu využiji. Inspirace je moc hezká, ale až tak bych to nehrotila. Ta Martiny rozkvetlá kytka mě taky zaujala. Jsem zvědavá, co to je?
Iva St.
www.crystal-ice.estranky.cz
Mičurin
Já na bonsaje nejsem. Tuhle jsem dostala od "velkých dětí" k vánocům a protože bonsaj vyžaduje spoustu péče, časté rosení, světlo, teplo a nesnáší plyn a vůbec je s ní spousta .....starostí, tak jsem si ji vzala do práce. Krásně tam prospívala, dokonce kvetla...a pak ji nějaký .....odnesl a mám....spoustu dalších kytek, ale žádnou bonsaj. Zatím jsem nenašla odvahu to dětem říci, měli z ní takovou radost. Znáš to, když někomu koupíš něco, co bys moc chtěla, ale koupit to pro sebe ti přijde líto peněz? Tak můj starší chtěl tu velkou, starou, krásnou bonsaj.
Kdybys měla potíže s galerií, pošli mi fotky domů, vvložím je, už mám trénink.
Přidávám na pokoukání bonsaj mého brášky
Já na bonsaje nemám trpělivost, ale jelikož jsme s bráškou "z jednoho těsta" (alespoň co se týče květinek a zvířat), chlubím se cizím peřím a přidávám foto malé kvetoucí hrušničky - loňské jaro:
Bonsaj
pěstovat bonsaje bylo vždy nad schopnosti mé trpělivosti a vytrvalosti, proto obdivuji každého, komu se povede bonsaj uchovat při životě. Ty, co tyto malé zázraky tvoří pak dvojnásob
Hruštička
Přidávám čerstvé foto hruštičky:
....................................................................................................................................................................................................................
Stěhuju si právě kancelář z domu? Proč? Protože můj stůl doma vypadá takto:
a nebo taky takto:
;-) Nedokážu čičinky ze stolu vyhnat, tak se přemístím sama ;-)
kytičky
No zahrádka je moc hezká a je vidět,že jsou focený bezva foťákem.Nejvíc se mi líbí bonsaje.Můj tatka je taky pěstuje.Já doma mam akorát kytičky na parapetu.Mám moc ráda muškátky a teď se mi nejvíc líbí ty anglické,už mi už 3 zdobí doma okno. http://nevy.info/cs/v/Cats/Anne+Luma+Kapa+CZ/kyticky/ Obyčejný muškátky jsou zatím nekvetoucí,teprve se rozrůstají.Pokojovky u nás pěstuje můj chlap,jeho největší chloubou je pachyra velká asi 1,7m.Lenka
Tulipány
Všechny jarní květinky,krása,nádhera...Obzvlášť za povšimnutí stojí tulipány,tyto půvabné důstojné jarní cibuloviny snad nemají konkurenci.
kytičky, zahrádka, kočky, fotoaparát
Kláro, opravdu moc krásné kytky, zahrádka hraje barvami! Já barvičky v životě moc ráda! .-)))) A jak se fotí s novým fotoaparátem? Viděla jsem, že máte Nikona D 60, já mám D 40, ten nejzákladnější typ a mám pocit, že držím v rukou ZÁZRAČNOU věc .-) Budu se nyní těšit na každé nové fotky, které nabídnete, ať budou jakékoliv - kočičí, kytičkové, atd.... Díky už teď za milé fotky :-)
Květa
Foťák
Fotí se skvěle, taky ten svůj považuju za zázrak ;-)
Ještě se s ním pořádně naučit aspoň fotit! Ten cit, který máte Vy se bohužel naučit nedá :-(( Jsem s ním moooooc spokojená a plácám a plácám fotky v každé volné chvilce :-))
foták
Super hračka, že ? :-) Rozumím velmi dobře :-)))
Květa
pro Ladu
jeden speciál pro Ladu!!!Škoda, že jsem nevyfotila ty klacky, co jsem před pár týdny od tebe přivezla, Honzíku. Věřím, že budeš mít radost, že jsem to roští "rozdýchala"
http://nevy.info/cs/v/Chovatele/BellaBohemiaCZ/krize/kytky+012-1.jpg.htm...
http://nevy.info/cs/v/Chovatele/BellaBohemiaCZ/krize/kytky+013.jpg.html
http://nevy.info/cs/v/Chovatele/BellaBohemiaCZ/krize/kytky+011-1.jpg.htm...
Pro rejpaly ....snad alespoň kytky potvrzují, že jsem nestudovala obor pěstitel -chovatel zbůhdarma........?
Kytičky
Krásné kytičky ;-) Je na nich vidět, že je opečovávají opravdu "zelené ruce", jak psala Lada ;-)
Moje kytičky doma za poslední tři roky ubývají a ubývají. Před tím, než se u nás zabydlela Micka, mi všichni říkali, že mám doma džungli. Dnes už máme do džungle daleko :-)) Jednak se jim už pravděpodobně tolik nevěnuju a druhak ... Micka pije z květinových misek vodu, tak u nás žádné hnojivo nehrozí. Občas je taky nějaká na zemi a některým se nepodařilo z toho pádu vzpamatovat. A jedovatky jsem po příchodu Mícy rozdala kamarádkám nebo odvezla do kanceláře. A výsledkem je už jen pár takových, které vydrží všechno :-)) Někdy se v květinářství neudržím a přivezu novou ... pak má období testu, zda mou "nepéči" a kočičí "velkou péči" vydrží.
Ještě k tomu oboru pěstitel-chovatel .... já před několika lety vystudovala také obor chovatel na zemědělské škole. Vypadala jsem tam jako mimozemšťaň se svým "domácím" křečkem mezi těmi všemi chovateli krav, koz, ovcí, koní, drůbeže a já už nevím čeho všeho. Tenkrát jsem si tento obor u rodičů vyprosila a ráda chodila dojit krávy, krmit telátka, jezdit na koni, dokonce i čistit prasatům ... cokoliv :-)) Já rozené panelákové dítě!
Postupně zjišťuju, že mezi kočkaři je spousta těch, kteří mají za sebou "zemědělku". Z mého ročníku jsem jediná, která pracuje v zemědělském podniku. Sice v kanclu, ale jsem ráda, když se občas dostanu do provozu ... načichat se trošku vůně "domova" a pohladit si telátka. A účtovat o telátkách, kravičkách, mléku nebo výnosech obilí či pastvin .... je úplně něco jiného než účtovat o opravách vysokopecních vozů! To mi věřte!
Chovatelům a pěstitelům "čehokoliv" hodně štěstí a trpělivosti!
Klára
pěstitel -chovatel
pokud jde o kytky a "požerky" od koček, zjistila jsem že je to individuální (a co není, že?) záležitost. U nás jsou kočkami oblíbené i ibišky, šáchory, areka, dracény.....třeba Honza ochutnala kde co včetně pichlavého phoenixu. Vtip je v tom, mít dost kytek!!!, aby stačili dorůstat. No a také dostatečně těžké květináče, že....
K tomu "vzdělání" a tendenci k Síbám.....mnoho majitelů, především ze zahraničí má něco společného s péčí o lidi. No a mě se v životě nevyhlo snad žádné povolání....nakonec jsem v tuto chvíli skončila jako "krmič" dětí. Nevím, jak dalece to souvisí s mým vzděláním....někdy bych řekla....zlaté krávy.
Apropos, telátka jsou jedna z nejroztomilejších mimin,že? Pokud jde o mě, raději živá, mě to papírování moc neba, ale zase na druhou stranu, kde je v centru Prahy ustájit?
kde je ustájit?
Mým snem jsou kozičky .... ty mlsné a tvrdohlavé všudebylky na velké pastvině ;-))
Telátka jsou opravdu super!
kozičky
hmmmmm, já byla koza patrně v minulém životě....stačilo.
Ale ano, uznávám třeba Kamerunky jsou super a kůzlátka........tak jo, konec snění, zpět do centra velkoměsta. Ach jo.
Ještě jsem zapomněla na králíčky....takové hnízdo maličkých "hýbacích čumáčků"....no, ale k mindám to tedy také ne. Stačí, když si vzpomenu jak mě "trénoval" v dětství mladší synek . Tu leguán, pak potkan, pak zase rybičky, křečci, psík......jen když volal že máme doma pavouka (myslel dospělého sklípkana!),ale neví kde, protože mu utekl, to jsem se vzbouřila a byl "sirotek" dokud pavouka nenašel a nevystěhoval z bytu. To byla chvíle, kdy jsem pochopila svou superuklízivou matku (někdy mi přišlo, že bychom se měli zouvat před domem a doma nejlépe na nic nesahat), když mě odmítla pustit do bytu s 14 dní starým telátkem. Narodila se maličká dvojčátka, jedno přežilo, měla jsem ho v práci v kanceláři a na ubytovně, běhalo za mnou jak pejsek. no a když jsem měla volno.....přece ho nenechám samotné. Jen ta máma to nějak nemohla vydýchat. Stejně jako jsem já chudáku synkovi odepřela "pavoučka". Často vzpomínám, jak mi maminka přála, aby moje děti byli po mě (tedy jako spravedlivá odplata). Já do 40ti let žila v domnění, že kočky prostě nesnáším! Zatím jsou na tom synkové podobně, jen starší by mohl Mouce. Ale jeho "lepší třetina" (na povičku je moc hubená) mindy ráda.
tele
Tedy Evo, tys mě zas pobavila. Živě tě vidím jak táhneš tele domů. Prosím, ještě nějaké zážitky...
Iva St.
tak za kašpárka, jo?
já ho netáhla, šlo samo, jen ve výtahu jsem ho musela drbat, aby se nebálo, když se mu hnula podlaha pod "kopýtky". Apropos bylo docela maloučké, vešlo se do Trabanta na přední sedačku.
A co bys chtěla slyšet, Ivo?
Jak jsem byla koza , někde na severu Německa či v Dánsku nebo tam někde? S blond ,mladým sedlákem a výhledem na travnaté kopce?
Jednou, když jsem vyprávěla o Matýskovi (tele) příběh svým dětem , a snažila jsem se jim na příkladu ukázat, že když chci , aby se zouvali a jednou za týden si uklidili pokoj nejsem matkodes (tak sloučili matku s Herodem) a že mohli dopadnout daleko hůř. Babičku poznal jen starší, ale umřela, když mu byli 3, tak si taky drek pamatuje a navíc, máti pro něj měla slabost a tak směl jíst bez talířku!!!! (u nás neslýchané) a tak jsem s "taktem sobě vlastním" svou matku použila jako příklad, že by mohlo být doma i hůř. Když jsem vylíčila, jak se od začátku prosince gruntovalo, peklo ,nakupovalo, plánovalo na Vánoce a přihodila jsem k tomu, že jsem nikdy neviděla svou maminku rozbalovat vánoční dárky, neb z toho všeho byla vždy tak unavená, že "pod stromečkem" většinou usnula, viděla jsem ,že jsem je zaujala. Tak jsem připojila informaci o tom, jak jsme den před Štědrým dnem naposled ,jak maminka říkala přelízli byt (vyprat záclony,peřiny, koberce a nakonec i nás) a na Štědrý den jsme vstávali ve 4 ráno, abychom stihli mít na večer vše připravené, včetně dalšího "přelíznutí" bytu (prach, podlahy, kytky....). To už jsem měla jejich plnou pozornost (jak vzácné chvíle) , pokračovala jsem vyprávěním o tom, že do takto "přelíznutého" bytu v poledne přijela má babička se svým malým psíkem (vlastně mým, ale doma jsem ho pochopitelně mít nesměla) a tak hned druhý den, když odjeli nastal "musímeukliditpotomšpinavémčoklovi" - další gruntovací maraton včetně převlečení všech peřin a potahů v celém bytě bez ohledu na to, zda se kolem nich čubinka byť i jen prošla. To byly moje děti řádně vyděšené, neb starší už byl dost starý na to, aby někde zaslechl (a doma hned přednesl) :Jaká matka, taková dcera. Finálem tehdejšího večera (hned po ujištění, že jsem se potatila) bylo, když jsme teoretizovali ...jak by to bývalo dopadlo, kdyby třeba naši nebyli doma a vrátivši se našli v obýváku na "bídru" ležet tele. Snad je štěstí, že neviděla, jak mi lítá po bytě 10 koček. To by mě jistě zapřela.
Za kašpárka - bych si v
Za kašpárka - bych si v životě o tobě nedovolila ani pomyslet. Jenže tvůj humor mě dostává a je to moje krevní skupina. A navíc si vše představím živě a pak vypadám jak blázen, když se směju u PC a nikdo neví, proč? Takže, díky za tvůj krásný humor, který mi dokáže vylepšit den.
Iva St.
Kašpárek
Evi,
rozhodně nejsi za kašpárka, asi mnoho z nás má podobné historky z dětství. Taky já jsem měla problémy mít doma zvířata. Babička kantorka, děda byl sice kantor, ale měl k přírodě blíž, narodil se na statku, takže mi občas i nějaké zvířátko toleroval. Otec chyběl větší část mého života. Máma byla biolog, takže jsme společnými silami nějakého tvora občas domů propašovaly, aby nás s ním babička zase vyhodila. Nebyli to jen čtyřnozí chlupatí mazlíčci, ale i hmyz, pavouka jsem nesehnala. Měěli jsme doma martináče, který se vylíhl z kukly, líhli jsme bource morušové, pak jsme přinesly americké šváby - to bylo na babičku moc a spláchla je, chudáky, do záchodu. Cvrkali u nás cvrčci, měl jsem želvu, rybičky (ty byly tolerovány nejdéle), morče - poté co rozkousalo všechny rohy od polštářů, muselo z domu. Jen ta větší zvířata - můj sen byl pes - domů nesměla. Naštěstí jsem jezdila o prázdninách k dědovu bráchovi na statek na vysočinu a tam jsem si užila všech zvířátek plnou měrou. Koně, krávy (i ta telátka), kozy, ovce, prasata (těch jsem se krapet bála, hlavně když dostávala krmení), psík křížený foxteriěr, kočiny, králící a drůbež všeho druhu. Protože jsem šmejdila po okolních statcích, tu jsem přinesla malá kuřátka, tu králíčky - neukradla, dostala! A naučila jsem se hodně o všem tom dobytečku.
Děda byl velký milovník kytek, vzpomínám, jak jsme spolu chodili do ZOO a tam, kromě zvířat, rostla spousta nám neznámých kytek. Děda chodil s aktovkou a tu uloupl kus nějaké kytky, tam uloupl a doma a na zahrádce je celkem s úspěchem množil, takže i ke kytkám mám relativně blízko.
Ale s hnojením je to opravdu průšvih, protože i mí kočičí miláčkové rádi odstátou vodu z kytek....
Já - pěstitelka
Nejprve - za břicho se popadám z těch veselých příhod, toto téma - to je šálek mého čaje ! :-) Já jsem taky zvířátková a řekla bych to podobně, jako Lada výše - u babičky na statku jsem se setkala se všemi zviřátky - koně, krávy, telátka, prasata, vzteklý (hlídací) psi u boudy, zablešený (a trochu ošklivý) kočky, slepice, kachny, kohouti, co útočili ze zadu.... Milovala jsem je všechny bez rozdílu a nikdy mi žádné zvíře neublížilo - ani ti psi. Co jsem si užila blech a čmelíků ! Doma jsme měly (já a 2 sestry) povoleno křečka, morče, kanárka, andulku, strašilky....vždy po jednom kuse. Pak jsem s manželem chovala i červenou užovku - kamarádky se mě štítily, protože jsem ji nosila omotanou z části kolem krku a z části mi spala pod trikem (byla studená). Pak přišel pes - výmarský ohař a to byl miláček (zůstala s ex). Kytky jsem pěstovala taktéž, ale nikdy jsem si nepořídila vzrostlou kytku - nejvíc mě bavilo (a stále baví) si vyprostit event. štípnout :-) větvičku, odnož, ze které jsem si pečlivou péčí vypěstovala vzrostlou nádheru - např. třímetrový benjamin (zůstal exmanželovi), alocazii s metrovými listy (+ stonek), asi 10 truhlíků s namíchanými balkonovkami hrajícími všemi barvami, další květináče s keři kolem domu - hořcové stromky, andělské trumpety, ibišky, keříková kopretina.... Prostě velká láska. To je přesně to, co mi v bytovce tolik schází - prostor je omezený, světla málo, některé kytky jedovaté, plyn. Teď mám s dcerou (co se pomamila) radost ze znovu kvetoucí orchideje, z větvičky od ex si znovu pěstuji benjamin (zatím tvaruji a výška cca 1 m), drží se Yucca a palmičky typu Areca (ty vydrží všechno), dnes nesu z práce 2 malé draceny, co potřebují přesadit, ale ty prý chutnají kočkám... Šáchoru si kočky moc nevšímají, Shej žádných kytek a Majolka je občas žvýká asi z nudy. Z misky nepijí neb mám všechny pro jistotu v obalech, občas mi tedy rozhazují keramzit, který mají kytičky na zemině. Fakt, že v bytovce (správně položené) se žije pohodlně - klídek, málo úklidu, žádná "otročina"......ale kvůli svým láskám (kočičkám a kytičkám) po větším prostoru moc toužím - a to alespoň s pěknou terasou.....
Nikola
ještě k Matýskovi
Malý Matýsek, černý ksichtík, bílé nožky, telátko k zulíbání rostl naštěstí velmi pomalu. Vzpomínám, když jsem žádala povolení k předčasnému opuštění porady zootechniků s odůvodněním, že Matýskovi, klidně přežvykujícímu ve služebním Trabantu -combi je horko a mohl by se přehřát, dostali jsme zákaz Matýska na výlety autem brát. V době, kdy znečistil šéfovo "výsostné území" (kancelář kam nesměli v holínkách z chlíva ani zootechnici, dostal tehdy sotva dvoumetrákový Mates "plot" i do objektů JZD. Naštěstí jsem byla "opuštěna" ze své pozice zootechnika dřív než telátko k zulíbání dorostlo do velikosti " k sežrání".
Super počteníčko
Řechtáme se tu jako koně i s dcerou .... dovedu si to živě představit. Maminu mám podobného ražení a byl problém domů propašovat aspoň morče natož tele :-)))))
A pavouk je taky asi jediné "zvíře", které mi přes práh nesmí ;-) To by dcera dopadla stejně .... naštěstí, když vidí pavouka, tak ječí.
kytky
Evinko, vím, že máš nejen "zelené" ruce, jak říkají Angličani, ale i ten správný přístup ke kytkám, ostatně tvoje botanická zahrada mluví za vše. Bougenvilea, kterou jsem měla doma to opryvdu potřebovala a jsem zvědavá, jestli ti i vykvete. Mně se daří kytky v práci. Detašoval jsem sem i ibišky od Evy Hlaváčkové a několik jich zakořenilo a vypadají, že se jim tu líbí. Dva, co mám doma jsou větší, ale naneštěstí chutnají Babetě víc než kočičí trávy :-( a tak z nich vytváří novou formu se zvláštně roztřepenými listy. Takže ještě jednou díky, že jsi z chudáka za poměrně krátkou dou vychovala květinku! Lada
Pro Evu
Kytky máš krásný, to jsem si všimla už u tebe.Jen tu bonsaj jsem viděla teď poprvé a je jí škoda.Navíc vím,jak je těžké pěstovat kytky ,,v plynu" a s nedostatkem světla. Proto obdivuji, je to krása.
Iva St.
zmijovec
ačkoliv obývám poměrně velký byt ke kterému přísluší velká terasa a velká zahrada, zahradnice tělem i duší opravdu nejsem. To ovšem neznamená, že nemám květenu ráda, jen jaksi při všech aktivitách na ni nemám tolik času, kolik by si zasluhovala. Z mnoha druhů květníkových i záhonkových krasavic jsem se omezila na vánoční kaktusy, kterých mám slušnou sbírku barev a které v této chvíli nemohu nabídnout, neboť je právě trápím na letním pobytu na terase. Další mojí úchylkou jsou ibišky a ani ty nemohu nabídnout, neboť jsou ostřihané a sbírají síly na podzimní a zimní květ. No a poslední mojí úchylkou je zmijovec. Kdysi dávno před lety jsem u jedné známé viděla nádhernou palmičku. Moc se mi líbila a tak jsem začala z majitelky tahat rozumy. Následně jsem se dověděla, že se vůbec nejedná o palmu, ale o zmijovce. K tomu jsem dostala školení o péči a taky varování o nepříliš libé vůni v době květu. S velkou slávou jsem si od paní donesla mládě, kterému jsem věnovala patřičnou péči a ono se mi za pět let odměnilo nádherným květem a ... poněkud méně příjemným odérem. Nevím jak kulantně popsat nepopsatelný smrad, který se vyvalil z mého bytu při otevření dveří. Smrad byl téměř hmatatelný a v malém bytě zkrátka nebylo pro nás dva - mě a zmijovce - místo. Krasavec mazal na chodbu k velké radosti ostatních partají. Po cca 3 týdnech odkvetl, nasadil důvěrně známou podobu palmičky a do podzimu krásně a beze smradu zdobil. To bylo poprvé a naposledy co se mi povedlo zmijovce ukecat ke květu. O původní "bramboru" jsem při stěhování přišla, pak jsem pátrala po pěstiteli od kterého bych vymámila mládě. Zkrátka od doby prvního "důvěrného" seznámení s kvetoucím zmijovcem uteklo dlouhých 20 let. Před několika lety jsem se dopracovala ke svému vytouženému "smraďochovi". Pečlivě jsem se o něj starala a poskytovala mu vše, co ke zdárnému růstu a dospívání potřeboval. Dopřála jsem mu dokonce "pobyt" ve volné půdě mimo květináč. Za odměnu narostl do téměř monstrózních rozměrů a dnes ho mohu zasadit akorát tak do zednického kýble a to ještě obsah nádoby vyplňuje asi tak z pěti šestin. Pro jeho rozměry je trošku problém se zimním uskladněním, ale tohle všechno bylo letos na jaře zapomenuto a odpuštěno. Zmijovec se probudil ze zimního spánku ne
"palmičkou", ale květem. A tak jak je macatá mateřská rostlina tak k tomu je úměrný i květ. Jsem z něho tak nadšena, že se o tu radost musím podělit i s návštěvníky fóra. Mezi fotografiemi je týdenní rozdíl a budou následovat další až do úplného rozvinutí květu a pak i palmička.
smraďoch
....že by ti byli "smraďoši souzeni"? Na růst a vývoj tohoto jsem zvědavá. Mě na "odér" stačí ,co už musím trpět, takže zmijovce si vychutnám z fotek.