Přihlášení
Galerie
Náhodný obrázek
|
|||
já,jitka, andy1.jpg
Navigace
RSS kanál
Elma Z Veveří aneb jak kdo k čemu přišel
So, 04/26/2008 - 14:37 od eva
Dříve než vám blíž představím Elmu Z Veveří , napíši něco o její nové rodině. Je to, podle mně velmi zajímavý příběh, který stojí za to znát už proto, že do chovu přivedl Carlose the Patritian, následně i Elmu a nám přivedl chovatelku " s rozumem" a mě (i mnohým dalším) skvělou kamarádku.Ale od začátku.
V lednu to byly 4 roky (neuvěřitelně to uteklo), kdy se v chovatelské stanici The Patritian narodila 4 koťátka. Pointová Cinderella dostala , přes svůj mizerný typ a pro svou výbornou povahu šanci v mém chovu, Cecilka černá kresbová kočička s bílou zůstala doma, černý stříbřitý Cid po krátkém váhání odjel až do Belgie a pak tu byl Carlos. Ve věku 4 měsíců pro nás, co jsme měli "oko" na starší typ sibiřek, vypadal jako tlustý, chlupatý, nudný kříženec s peršanem.(jak se člověk s málo zkušenostmi může mýlit!!!)Chovatelka se rozhodla, že "to" nemůže prodat do chovu, dostane ho Blanka. Blanka je (tehdy tedy rozhodně byla, hihi) psí člověk, který má rád zvířata, je prověřen lety přátelství...a vůbec, Carlos se tam bude mít skvěle. Jak řekla, tak udělala. Carlose dostala Blanka na mazla. Potvrdil se předpoklad, že se bude mít báječně, jen se trochu nudil. Mnozí z nás to znají....kočka má všechnu péči a lásku, je rodinou obletována a milována, tuto péči si náležitě užívá, ale přesto má rodina jakýsi neurčitý pocit, že "něco chybí". Po poradě Blanka přinesla domů , dnes již vykastrovanou Elzu, (ona přece kočky chovat nikdy nebude) stříbřitou kočičku bez PP, mizerného typu a plašší povahy. Carlos byl od první chvíle nadšen. Z unuděného kocoura se během pár dnů stal neodmyslitelný stín malé Elzy, vrkající, pečující, hrací...zlrátka dobrovolně otročící. V tu dobu už bylo jasné, že "divný půlperšan" nás všechny "sudičky" převezl a narostl z něj překrásný sedmikilový , láskyplný, vstřícný Pan Sibiřák.Naštěstí nedalo mnoho práce Blanku přesvědčit, že TAKOVÉHO kocoura prostě nemůže nechat vykastrovat. Carlos i Blanka tedy absolovovali bez velkého nadšení několik výstav. Karel se choval jako gentleman, co by pro Blanku neudělal a obdivné komentáře chovatelů i rozhodčích bral se stoickým nadhledem sobě vlasním. Jako málo známý kocour byl zpočátku odsouzen ke krytí koček, které jeho "slavnější" kolegové nezvládli nebo krýt z vůle majitelů nemohli. Některá spojení (především u plachých koček) se zaplaťbůh nepovedla, dva vrhy jsou WCF a teprve letos se narodila koťata po výborných kočkách v chovech Hope cat a Z Veveří , tam hned ze dvou koček. Blanka, jako zodpovědná majitelka samozřejmně byla zvědavá, jak rostou Karlovy děti. A tak před pár týdny ,společně se mnou a Ladou jela okouknout "děti" z Veveří. V hlavě se začínal rodit plán, že Carlos ještě splní "slíbené závazky" a pak bude kastrován a tak za 1-2 roky by eventuelně přibyla nová kočička, tentokrát do chovu!!!
V chovu Z Veveří rostly v době naší návštěvy 3 vrhy. Dva po Carlosovi ( matky Maggie a Esmiralda)a ještě koťátka po Constansii Knyaz Gvidon, importované z Moskvy a Damianovy Česká Sibiř z chovu Lady .13 koťat, matky "bez výběru pečovatelky o všechny, to bylo pokoukání.
Obrázky z této návštěvy jsou k vidění zde
http://nevy.info/cs/v/Chovatele/ZVeveriCZ/vrhy+D+E+F/
a tam jsem byla svědkem toho bájného úkazu, který se zove "Láska na první pohled". Živě si pamatuji své pocity, když jsem viděla prvně Mouce a naposled jsem byla svědkem tohoto "zamilování" při příjezdu Oriona (Evi, vzpomínáš?). V tom klubku koťátek se najednou objevila šelmička-želvička, zvedla k nám oči......Iva "moudře " mlčela, my s Ladou udělaly hluboké AAAAAAAAACH a na Blance bylo vidět, že svádí boj s plány z rozumu a hlasem srdce. Zamilovala se do té malé krasavice na první pohled. Sice se zamilovala , ale "nezbláznila" a tak si nechala pár dnů na rozmyšlenou. Také bylo třeba upozornit "děti", že na jejich oblečení, se mimo bílých a stříbřitých chlupů již brzy začnou objevovat i "barevné".
A protože hlas srdce zvítězil, včera ve večerních hodinách Elma Z Veveří opustila svůj útulný domov v Brně, aby se stala "Pražandou". Jak to tak bývá, každá z nás spoléhala na tu druhou a tím se stalo, že fotky nebudou, neb nikdo neměl čím je pořídit. Její portrétek z předchozí návštěvy je zde
http://nevy.info/cs/v/Chovatele/ZVeveriCZ/vrhy+D+E+F/zima+2008+134.jpg.h...
doufám, že Blanka, jako hrdá majitelka takové "krásky" se polepší a stane se z horlivé čtenářky tohoto webu i občasnou přispěvatelkou a zasilatelkou fotek!
Elmička zdědilla po mamince super robustní kostru, tatínek patrně přidal chlupiska a zjemnil výraz. Oba rodiče mají výborné charaktery, které malá Elma zdědila. V autě se sice chvíli ošívala, pak, když jsme najeli na ten tankodrom, co se mu říká dálnice D1 párkrát žalostně zamňoukala a posléze se mi uložila na klíně, přitulila hlavičku k rukám a zůstala tiše ležet. Pár kilometrů před Prahou se přemístila do otevřené přepravkotašky, rozvalila se na zádíčka a nechala se labužnicky odrbávat na bříšku!
To je prozatím konec příběhu o tom, jak jsem přišla k báječné kamarádce, svět sibiřek k odpovědné chovatelce, super kocourovi a Blanka k Elmě Z Veveří.
|
|||
V lednu to byly 4 roky (neuvěřitelně to uteklo), kdy se v chovatelské stanici The Patritian narodila 4 koťátka. Pointová Cinderella dostala , přes svůj mizerný typ a pro svou výbornou povahu šanci v mém chovu, Cecilka černá kresbová kočička s bílou zůstala doma, černý stříbřitý Cid po krátkém váhání odjel až do Belgie a pak tu byl Carlos. Ve věku 4 měsíců pro nás, co jsme měli "oko" na starší typ sibiřek, vypadal jako tlustý, chlupatý, nudný kříženec s peršanem.(jak se člověk s málo zkušenostmi může mýlit!!!)Chovatelka se rozhodla, že "to" nemůže prodat do chovu, dostane ho Blanka. Blanka je (tehdy tedy rozhodně byla, hihi) psí člověk, který má rád zvířata, je prověřen lety přátelství...a vůbec, Carlos se tam bude mít skvěle. Jak řekla, tak udělala. Carlose dostala Blanka na mazla. Potvrdil se předpoklad, že se bude mít báječně, jen se trochu nudil. Mnozí z nás to znají....kočka má všechnu péči a lásku, je rodinou obletována a milována, tuto péči si náležitě užívá, ale přesto má rodina jakýsi neurčitý pocit, že "něco chybí". Po poradě Blanka přinesla domů , dnes již vykastrovanou Elzu, (ona přece kočky chovat nikdy nebude) stříbřitou kočičku bez PP, mizerného typu a plašší povahy. Carlos byl od první chvíle nadšen. Z unuděného kocoura se během pár dnů stal neodmyslitelný stín malé Elzy, vrkající, pečující, hrací...zlrátka dobrovolně otročící. V tu dobu už bylo jasné, že "divný půlperšan" nás všechny "sudičky" převezl a narostl z něj překrásný sedmikilový , láskyplný, vstřícný Pan Sibiřák.Naštěstí nedalo mnoho práce Blanku přesvědčit, že TAKOVÉHO kocoura prostě nemůže nechat vykastrovat. Carlos i Blanka tedy absolovovali bez velkého nadšení několik výstav. Karel se choval jako gentleman, co by pro Blanku neudělal a obdivné komentáře chovatelů i rozhodčích bral se stoickým nadhledem sobě vlasním. Jako málo známý kocour byl zpočátku odsouzen ke krytí koček, které jeho "slavnější" kolegové nezvládli nebo krýt z vůle majitelů nemohli. Některá spojení (především u plachých koček) se zaplaťbůh nepovedla, dva vrhy jsou WCF a teprve letos se narodila koťata po výborných kočkách v chovech Hope cat a Z Veveří , tam hned ze dvou koček. Blanka, jako zodpovědná majitelka samozřejmně byla zvědavá, jak rostou Karlovy děti. A tak před pár týdny ,společně se mnou a Ladou jela okouknout "děti" z Veveří. V hlavě se začínal rodit plán, že Carlos ještě splní "slíbené závazky" a pak bude kastrován a tak za 1-2 roky by eventuelně přibyla nová kočička, tentokrát do chovu!!!
V chovu Z Veveří rostly v době naší návštěvy 3 vrhy. Dva po Carlosovi ( matky Maggie a Esmiralda)a ještě koťátka po Constansii Knyaz Gvidon, importované z Moskvy a Damianovy Česká Sibiř z chovu Lady .13 koťat, matky "bez výběru pečovatelky o všechny, to bylo pokoukání.
Obrázky z této návštěvy jsou k vidění zde
http://nevy.info/cs/v/Chovatele/ZVeveriCZ/vrhy+D+E+F/
a tam jsem byla svědkem toho bájného úkazu, který se zove "Láska na první pohled". Živě si pamatuji své pocity, když jsem viděla prvně Mouce a naposled jsem byla svědkem tohoto "zamilování" při příjezdu Oriona (Evi, vzpomínáš?). V tom klubku koťátek se najednou objevila šelmička-želvička, zvedla k nám oči......Iva "moudře " mlčela, my s Ladou udělaly hluboké AAAAAAAAACH a na Blance bylo vidět, že svádí boj s plány z rozumu a hlasem srdce. Zamilovala se do té malé krasavice na první pohled. Sice se zamilovala , ale "nezbláznila" a tak si nechala pár dnů na rozmyšlenou. Také bylo třeba upozornit "děti", že na jejich oblečení, se mimo bílých a stříbřitých chlupů již brzy začnou objevovat i "barevné".
A protože hlas srdce zvítězil, včera ve večerních hodinách Elma Z Veveří opustila svůj útulný domov v Brně, aby se stala "Pražandou". Jak to tak bývá, každá z nás spoléhala na tu druhou a tím se stalo, že fotky nebudou, neb nikdo neměl čím je pořídit. Její portrétek z předchozí návštěvy je zde
http://nevy.info/cs/v/Chovatele/ZVeveriCZ/vrhy+D+E+F/zima+2008+134.jpg.h...
doufám, že Blanka, jako hrdá majitelka takové "krásky" se polepší a stane se z horlivé čtenářky tohoto webu i občasnou přispěvatelkou a zasilatelkou fotek!
Elmička zdědilla po mamince super robustní kostru, tatínek patrně přidal chlupiska a zjemnil výraz. Oba rodiče mají výborné charaktery, které malá Elma zdědila. V autě se sice chvíli ošívala, pak, když jsme najeli na ten tankodrom, co se mu říká dálnice D1 párkrát žalostně zamňoukala a posléze se mi uložila na klíně, přitulila hlavičku k rukám a zůstala tiše ležet. Pár kilometrů před Prahou se přemístila do otevřené přepravkotašky, rozvalila se na zádíčka a nechala se labužnicky odrbávat na bříšku!
To je prozatím konec příběhu o tom, jak jsem přišla k báječné kamarádce, svět sibiřek k odpovědné chovatelce, super kocourovi a Blanka k Elmě Z Veveří.
|
|||
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Láska na první pohled
jo, jo. Tohle je vděčné a věčné téma. Než ke mě ten pravý záblesk přišel, ušla jsem si spolu s něvičkama slušný kousek cesty. A do té doby než přišel, byla jsem v přesvědčení, že Bob je to pravé ořechové a i když jsem ho za jeho života měla až nekriticky ráda, ten pravý blesk na první pohled to nebyl. Goran se mi zalíbil na první pohled, řečeno slovy Evy Sedlákové - oslovil mě, je to můj špekatý mazánek, ale ani on není láska na první pohled. Ten správný citový zášleh přišel o něco malinkato později. A můžu za něj poděkovat EvěNěvě, která mi zcela nezáludně poslala odkaz na CHS Velikii Ohotnik s tím, že jsou v Moskvě k mání dva kocouři. Bylo to v době, kdy jsme měly rozjednaného Gorana, čekalo se na vyjádření k jeho uchovnění v ČR a následně na jeho příjezd. Já v té době vůbec nepochybovala o tom, že Goran bude mít od chovatelky zelenou co se použití v chovu týká a tak mi přišla Evino snaha o "náhradní řešení" lehce nadbytečná. Přesto jsem jaksi z povinnosti "Velké Ochotniky" navštívila. Stačil jeden jediný pohled do galerie a byla jsem beznadějně ztracená. Oříškovo uši vytrčené nahoru, výrazný rufismus na nosíku a nosík-pršáček spolu s bezelstným modrým pohledem - tenhle pohled mi vehnal slzy do očí a já byla beznadějně zamilovaná. Jeden okamžik jsem i málem uvažovala o tom, že Goran zůstane tam kde je. Ale to bylo opravdu jen na mrňavoučký okamžíček. Pohled do umolousaného černého ksichtíku a čertovských očiček mě hříšných myšlenek zbavil.
Anabázi dalšího jednání s chovateli v Moskvě i v Rostoku, zajišťování dopravy Oriona z Moskvy do Prahy a skutečný průběh jeho dobrodružného cestování jsem již několikrát popisovala. Byl to snad nejdelší týden v mém životě počítáno od okamžiku, kdy Dmitry nastoupil v Praze do vlaku do okamžiku, kdy opět v Praze z vlaku vystoupil s Orionem na rameni. Z dlouhého týdne pak pro mě byly nejdelší minuty právě na nádraží v Praze, kde jsem zoufale pobíhala po perónu a Dmitrye s Orionem jsem nemohla najít. Když jsem je pak oba uviděla a následně drapla Oriona do náruče, byl z toho vodopád slzí. Orion se tulil a vrkal jako by i on byl "postižen" stejným citem.
S Orionem se každý večer muchláme už osm měsíců. Orion je typickým představitelem "sluníčkové" povahy. Je neuvěřitelně kontaktní, mírný a stále v dobré náladě. V mé kočičí smečce je tím, kdo je vyrovnaný, nenechá se vyprovokovat k prudkým reakcím. Kocouří část smečky tvoří vedle Oriona a Gorana dorůstající střešáček Boris. Mezi klukama má Orion dominantní postavení, kdy jeho dominanci druzí dva přirozeně akceptují. Nikdy mezi nimi nedošlo k žádnému náznaku rivality či snahy o vůdčí pozici. Po příjezdu Sisi Bejlis ke krytí Orion pochopil svoji úlohu krycího kocoura jaksi samozřejmě. Goran se ani nepokusil s Orionem o říjnou kočku soupeřit. Dokonce šel krycímu kocourovi z cesty ačkoliv si Orion respekt nevynucoval. Ve vztahu k dorostenci Borisovi je Orion velice trpělivý, nechá si od mladého divočáka líbit opravdu všechno od anektování misky, loupení hraček až do takových extrému, že mu poskytuje vlastní žebra coby trampolínu. Ke kočkám se pak chová jako dokonalý gentleman a jeho velké milující srdce je příznivě nakloněno všem kočičkám. Tak jak je Orion po většinou anglicky klidný, dokáže se na druhou stranu pěkně rozdivousit a pak prožene všechny kočky bez rozdílu pohlaví. Ne že by je lovil a hlodal, to rozhodně ne. Ale čas od času z ničeho nic vyskočí, rozkomíhají se mu všechny čtyři packy a v nesmírně směšných poskocích vyrazí do prostoru aby někoho popadl a pomuchlal. Muchlá tak, že přistane na své "oběti", obalí ji vlastním tělem i prackama a muchlá a muchlá a čas od času štípne jedním zubem. Oběť vřeští a svíjí se až se jí podaří Oriona setřást a uprchnout. Orion pak sedne na zadek a klepe ušatou hlavou a plive chlupy. Večer pak má vyhrazený jen pro mě a já pro něho. Lehá vedle mě, když sedím u PC, lehá si mi na nohy, když odpočívám u TV a lehá si mi za hlavou když jdu spát. Ráno mě budí dloubáním vlhkého nosu do obličeje, doprovází mě při ranní toaletě, sedá na vaně, když se po krk v pěně brouzdám antickým Římem, povykuje netrpělivě za dveřmi když se vracím z práce. To je Oříšek. Milovaný a milující. Nastávající otec, který své otcovské povinnosti vzal tak vážně, že mu při tom nezbyl čas na jídlo a ztratil dost ze své váhy. Oříšek, který vyrostl ze svého kotěcího kožíšku a ten chlapácký mu ještě nestihl narůst. Oříšek, který se svým pršáčkem a přátelsky teplým pohledem bude spolu se šesti svými soukmenovci za měsíc v Popradu bojovat na něvy.
Jóó, tak to je moje láska na první pohled. Láska tak intenzivní, že mi je každá minuta v práci nesmírně dlouhá jak se těším na Oříškovo společnost. Láska kocourem tak něžně opětovaná, že se ze svých výletů do Prahy za nejlepší přítelkyní vracím rychlostí pilota F1, abych mohla svého Oriona držet v náruči. A tuhle lásku bych chtěla popřát každému chovateli.
Gratuluju nové majitelce
Elma je moje nejoblíbenější kočička z celého letošního nadělení ve Veveří a nejoblíbenějším kocourkem Denis;-)
Přeji Blance spoustu krásných dalších let s nosem v kočičích kožíšcích!
Klára