Přihlášení
Galerie
Náhodný obrázek
|
|||
Beresta Hepzibach24.jpg
Navigace
RSS kanál
Silky Tiger´s Goran
Možná si řeknete, že moji historii o obdivu ke krásné Adrience Hepzibach už znáte, není na škodu si ji připomenout. Po návratu z naší maloměstské první výstavy koček jsme měly s dcerou celkem jasnou představu, jak by měla naše vysněná kočka vypadat. Samozřejmě typová něva s úžasně modrýma očima, krásně světlá, lehce s modrou nebo hnědou (tímto také podporuji výzvu Evy I., aby se ve vystavování něvských maškarád pokračovalo, protože jak jinak se tyto krasavice dostanou ve všeobecnou známost? – my jsem zářný příklad .:-))
Pár měsíců poté, kdy rozhodnutí pořídit si takové kotě nesneslo odkladu, jsem vyhledala celkem náhodně nabídku Moniky Jenešové s tím, že se v její CHS Hepzibach mají narodit co nevidět koťata. Teprve teď jsme si kladli otázku – kočičku nebo raději kocourka? Naše plány byly tehdy omezeny jen na pořízení domácího mazlíka, ale když přišla s Hořic zpráva, že se narodilo pět kocourků, bylo jasno – budeme mít kocoura. Ale za pár dní bylo všechno naopak a z pěti kocourů bylo naráz pět kočiček. Nevadí, bude kočička. Při první návštěvě mi padl do oka malý bubáček, který byl bohužel už zadaný a jak si nás naše Basi sama vybrala, to už znáte. /Prosím,kdyby si paní od Bilí a Bajkaly našla trochu času, aby něco napsala, jak se holky mají, určitě by tím nepotěšila jenom mě../
Jak nám naše Basi rostla do krásy, měla jsem oči jen pro tyto sealové něvy a bubáčci mě nějak přestali zajímat. Ale s postupem času a návštěvami Pomněnčiných webovek se mi zdála Fedosja stále krásnější a stejně tak Mileny Eniseya. Samozřejmě nemohu jmenovat všechny něvy – všechny jsou úžasné. Postupem času, kdy jsem se rozhodla nechat nakrýt naši Basnii některým ze dvou chovných kocourů z CHS Natalis Spring, vůbec jsem neváhala vybrat si Gorana. Jeho hustá kvalitní srst má snad všechny odstíny hnědé – od světlé až po barvu hořké čokolády, a taky je to kus chlapa. Jeho tmavší čokoládová hlavička přímo vybízí k pohlazení dlaněmi za jeho vydatného pomrukování.
O jeho cestě k nám jsem Vám již psala, už to bude 14 dní, co u nás bydlí společně s Basí. Užívají si nového šplhadla a odpočívadla (mohu jen doporučit méně zkušeným, výrazně se eliminuje výskyt chlupů na ostatních kusech nábytku).
Řekla bych, že mu trvalo asi jen 2 dny, než se úplně aklimatizoval v novém přechodném bydlišti. Přestal se bát domácího provozu, utéci, aby Vám nepřekážel ležící v cestě, už se také neobtěžuje. Kdykoliv je v dobrém rozmaru a připraven nechat se drbat ležící na svém kožíšku a ještě si přitom s vámi povídat. Vyskočit za vámi na křeslo, aby vám něco sdělil, co zrovna neodkladně chce – třeba otevřít dveře nebo nějaký pamlsek, to mu také nedělá žádný problém. Návyky naší Basi, jako si ráno vyskočit na svoji rozhlednu v kuchyni, nechat se kartáčovat a přitom si dát ranní DM tyčinku, si osvojil báječně. Tím chci říct, že kdyby tenkrát bylo narozených opravdu pět kocourů, určitě bychom jednoho takového milého společníka místo Basi měli. A že vůbec není špatné takového kamaráda a ještě takové krásné zvíře současně si domů pořídit, když zrovna padnete na takovou kocouří povahu. Za tu krátkou dobu jeho pobytu si pár mých známých našlo čas se k nám na kočky přijít podívat a nešetřili chválou. Dokonce mě mile překvapilo, když mě tento týden kontaktovala paní, že by chtěla využít této příležitosti, kdy je Goran u nás, a přijít se na obě kočky – něvské maškarády, podívat. Při této milé návštěvě jsem se dozvěděla, že je majitelkou kocourka Ernesta z Veveří, jak se mu u nich daří a jak se jim i něvy líbí. Vidíte, co se člověk náhodně nedozví a která sibiřka žije pár ulic od Vás. Proto, až čas Goranova pobytu u nás skončí, určitě se rád vrátí domů ke svým, budu také smutně koukat, jak se vzdaluje, ale vím, že bubák Goran není žádný bubák, ale milionový krásný a milý kocour.
Zároveň se můžete podívat na nové fotky. http://nevy.info/cs/v/Chovatele/Fantaghira+Fay+CZ/
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Na návštěvě ve Fantaghira Fay, CZ
Včerejší den jsem až do pozdního večera strávila u Mirky v Boskovicích. Bylo tam krásně, Basík mě přivítal v kuchyni na škrabadle a vše začalo výborným obědem provázeným nekonečnými diskuzemi na kočičí témata a čekáním na to, až "Silky-Silky" vyleze zpoza milované válendy. Když se konečně uráčil přijít podívat na návštěvu, netušil, jak šokovaná z něho bude. Před tímhle kocourem prostě nešlo nesednout si na zadek a v duchu se nedivit, co má kdo pořád proti "bubákům":-). Goran na mě udělal ohromný dojem - jeho suprovou povahu ani nebudu dlouze komentovat, je to upovídaný mazel, dobráčisko a skvělý společník. Povahou mi dost připomíná mou Berinku. Ovšem jeho vzhled mi rozhodně za pár slov stojí. Jeho srst je jedna z nejlepších, jakou jsem kdy na sibkách "ochmatávala", a ačkoliv je v těle poměrně tmavý, musim říct, že TO JE BARVA, kontrast nekontrast!!! Oči tedy má světlejší, ale výraz v nich téměř člověčí:-). Tělo má perfektně osvalené, pěkné proporce, bezvadný ocas, hlava se mu určitě časem ještě dodělá, zase taková špendlíková hlavička to není - k takovému tělisku v roce a kousek, co bychom nechtěli, že.
I když se denně dívám na ksichtíky, jeden modrý, druhý bílý, hergot, ti sealový poinťáci s modrejma očiskama, to jsou teprv něvské MAŠKARÁDY!!!!!!!!!!!!!!!!!
Na koťátka po Basí a Goranovi se už moc těším - držím pěsti, aby se rodičům zadařilo, a Mirce a celé její rodině ještě jednou moc děkuju za úžasný den plný zážitků, Boskovice mě celkově velmi mile překvapily:-)!
Radka
www.ramiadis.estranky.cz
Basi a Goran
Je to krásné podíváníčko. Při pohledu na kočičí pohodu se nedivím, že bude smutno po odchodu Gorana.Snad vám to vynahradí koťátka. Držím palce a těším se na další přírůstky Něviček.
Iva St.
www.crystal-ice.estranky.cz
bubáci
Mirko,
však víš jakou mám slabost pro "bubáky" resp. jak ty myslíš něvy v plné seal barvě. Pozor, původní pojmenování "bubák" patří kočkám bez kontrastu, ať jsou kresbové nebo v plné barvě, ne pouze něvám v plné barvě. Mám doma taky jednoho echt bubáka - kresbovou - seal tabby - mou Cairu! A od koho pojmenování přišlo? Zkus si tipnout, hihi. Tento název mě provází od počátku, co se o něvy zajímám.
Pro Gorana však "bubák" platí dvojnásob, mám pro něj taky slabost, však víš. Budu s napětím očekávat jaká dá s Basí koťata a budu doufat, že jejich potomci až takový "bubáci" nebudou. No, uvidíme ......
Květa
jak je to s bubáky a kocoury, co si je každý chce nechat.
Dvojnásobný bubák (černý ksicht a malý kontrast) Goran, zdá se potvrzuje, že jeho koupě , jakožto chovného kocoura "z rozumu" byla naprosto opodstatněná. Tušili jsme, že s tím kontrastem to nebude kdovíco - plné barvy všech CP nezávisle na plemeni mají horší kontrast), nicméně nejspme v situaci, kdy bychom mohli klást velký důraz na barevný kontrast. To, co především potřebujeme (ano, už je to tu zase) zdravé linie, bezproblémový charakter, kvalitu srsti a robustní kostru tento kocour splňuje víc než na 100%. Nejde mi to nijak "nekriticky od srdce", kdo mě zná, ví že bubáky nemusím a tento užvatlaný Mňáchal mi tedy nijak nezasahuje do objektivnosti. Jsem ráda, že Mirka umístila svůj příspěvek jako samostatné téma. Jde zde spíš o vyznání lidského obdivu. Goran svou povahou vzbuzuje v lidech touhu nechat si ho doma. Znovu (pro hnidipichy) připomínám, že každá kočka (stejně jako kdokoli z nás) má své nedostatky, ale je velmi potěšitelné, že se množí zvířata, která, když člověk pozná jejich povahu , lituje ,že nejsou jeho.
Goran - mňáchal - bubák
reagovat jako první na Mirčin emotivní příspěvek mi jaksi nepříslušelo. Jako majitelka opěvovaného kocoura jsem se nechtěla dostat do pozice nazývané "samochvála". Přesto se ale nemohu ubránit pyšnému nadýmání při čtení Mirčino řádků. Když jsem posílala mého milovaného medvídka do světa "na zkušenou", bylo mi úzko. Matky znají ten svíraví pocit, když je pubertální potomek opouští a vydává se na svoji samostatnou pouť světem. Ale zpět ke Goranovi. Že se z něho vyklube časem echt bubák bez kontrastu nám bylo jasno už v okamžiku, kdy se na stránkách CHS Silky Tiger´s na nás vykuklila Goranova paní máteř Dar Diamod - černota černá. Tvrzení se potvrdilo v okamžiku, kdy se mimi Goran vykutálel z přepravky. Už ve svých třech měsících měl dobře našlápnuto. Eva mě varovala, že se budu dlouhá léta koukat do "černého ksichtu", ale já měla pro ten vykulený kukuč slabost od prvního okamžiku a když naši volbu ještě schválili renomovaní chovatelé včetně poradce chovu, bylo rozhodnuto. Přesto jsme s Evkou chtěly tehdy od Silke více informací a jednou z nich byla i povaha rodičů. Tatík super a mamina, no je trochu nedůvěřivá - hekly jsme obě unisono MAGOR! to je to poslední co v chovu potřebujeme! No, ale pak jsme si obě, každá po svém, zdůvodnily, že jsme se rozhodly dobře a budoucnost ukáže a bylo ... .
Goran se od prvního okamžiku, kdy zůstal bez Silke, choval jako opravdový magor. Postupně si ale zvykl na nové prostředí a začal se sžívat s kočičí smečkou. Když se mu jakž takž podařilo, přijel Orion. S jeho příchodem jakoby Goran spolkl pravítko, měl svoji berličku a s tou se učil cestovat a zvládat ruch výstav (Silke na dálku kulila oči a neustále s hrůzou vzpomínala a cca 700 km dlouhou cestu s ječícím Goranem na zadní sedačce). Ačkoliv byly z počátku obavy jak se dva kocouři snesou, jejich soužití se dalo nazvat ideálním. Tedy alespoň do té doby, než přišel Orion do puberty. Od toho okamžiku byl Goran odkázaný sám na sebe. Že se z něho stává kocouří pohodář jsem sice již delší dobu tušila, ale nic nebylo vyzkoušeno. Vzala jsem ho tedy samotného do Prahy na výstavu. Byl naprosto vzorný a to i přesto, že jsem mu do auta napakovala tlup MCO. Choval se zkrátka profesionálně. A od této pomyslné kocouří zkoušky z dospělosti začal zrát do naprostého pohodáře a kliďase v každém ohledu. Jak je nad věcí ukázal v okamžiku, kdy měl ke krytí za partnerku hyperaktivní Ladinu. Z jeho pohodičky ho nedokázala vykolejit ani tahle štička a to jak doma tak i ve voliéře.A pak už jsem opravdu neměla žádnou obavu pustit ho za manželkou do světa.
Goran je na svůj necelý rok a půl mimořádně mohutný a se svými 7,5 kg živé váhy budí zaslouženou pozornost. S největší pravděpodobností to nebude konečná. Goran je z kategorie pozdních kocourů. Jeho úplný tělesný vývin bude dokončen ve 3-4 letech. Proto mu nyní odpouštím ještě poněkud menší hlavu. Již dnes má suprovou kvalitu srsti. Ten kdo si ho pohladil ví, že jeho krycí srst je tvrdá jako hřebíky, délka srsti, hustota to jsou jeho velké přednosti. Ačkoliv je ze "smíšeného manželství" má poměrně slušnou barvu oka (to se rovněž dobarvilo, po příjezdu to byla dost slabota). Jeho obrovskou devizou je již zmíněná povaha. Goran není tak sluníčkově rozevlátý jako Orion, on je takový pohodový medvídek. Je vždy dobře naladěný, vždy připraven do všeho kafrat a všechno komentovat. Rád se nechá poplašit, ale jeho úlek trvá přesně k prvnímu rohu, kde se otočí a letí zpět překontrolovat, jestli to vůbec mělo smysl se poplašit. V tlupě není ten, kdo vyvolává šarvátky, ale snadno se nechá vyprovokovat k honičkám a hrám. Duší to je pořád ještě kotě.
Goran byl koupě z rozumu, Orion je hlasem srdce. Dnes neumím po pravdě říct, kterého mám radši. Ani jednoho, mám je ráda oba stejně. Každý je jiný, vzájemně se doplňují i když už nemohou bez konfliktu být pospolu. Ale jsem s nimi já, rozděluji svoji přízeň mezi oba kocouří kluky spravedlivě stejným dílem. Vím jací jsou a proto se nedivím Mileně, že se do Oriona na Slovensku zamilovala a nedivím se Mirce a její rodině, že jsou z Gorana nadšení. Jejich import byla dobrá volba, jsou to báječní kamarádi.
Goranův návrat a ještě něco navíc
Skoro dva a půl měsíce uteklo jako voda a Goranův pobyt u nás na Moravě skončil. Původně plánovaný měsíční pobyt se změnil na skoro čtvrtletní, ale byla to pro nás příjemná změna a chovatelská zkušenost. Dá se říci, že si na nás zvyknul a my na něho, pro obě strany naprosto bez problému, je to miláček. Prodloužení termínu do 20. října jsme uvítali, protože jsem spojili tuto cestu s Goranem s naší cestou na pětidenní pobyt v Lázních Mšené. Už od nedělního večera to Bubi cítil ve vzduchu a moc toho nenamluvil, před odjezdem se nám různě schovával po domě, ale nastupoval do přepravky celkem v klidu. Cestu zvládl perfektně, pospával i brebentil, ale jak uviděl Evu, už po nás ani nevzdechnul. Tím mi hodně pomohl, protože nějaká slza se určitě ven dostala... A jestli se ptáte na koťátka, necháme se překvapit.
Do Lázní Mšené jsme dorazili něco před obědem a hned po obědě jsme měli první proceduru - koupel v rašelině. Městečko Lázně Mšené, 40 km od Prahy, se rozkládá v údolí Mšenského potoka v parku se dvěma rybníky. Léčí se zde pacienti s vadami pohybového ústrojí. Historický areál se sedmi lázeňskými pavilony a secesní jídelnou je jako vystřižený z dob první republiky. Celý týden nám přálo
pěkné počasí, proto krom denních lázeňských koupelí a dobrého jídla /večer v lázeňské restauraci medovník a kávička/ zbylo dost času
i na odpolední výlety do okolí. Při návštěvě pro nás tak vzdáleného koutu republiky jsem využila pozvání Martiny Bočkové do Jirkova.
Ještě jednou děkuji Martině za milé uvítání a příjemně strávený povečer s její lidskou i kočičí rodinkou. Jako největší mazlík a vítač návštěv se ukázala Bellinka a "Čikitka", ale i ostatní se méně či více ostýchali se na nás přijít podívat, ale Maurískův andělský obličej nešlo přehlédnout.
Bylo by škoda nenavštívit nedaleké hrady a zámky, jako například zámek Libochovice, Mělník a hrad Budyně nad Ohří a hrad Hazmburk. Obzvlášť Hazmburk vypadá na čedičovém vyvýšeném kopci tajemně a majestátně, sloužil za 2.světové války jako vojenská pozorovatelna. Také krajina Českého středohoří je pro nás svým způsobem neobvyklá.
Pět dní uteklo jako voda, ještě nakoupit nějaké oplatky a mazání a hurá domů. I když jsme doposavad žádné lázeňské pobyty nepotřebovali, byl to pro nás odpočinkový a zajímavý výlet, který se dá pořídit celkem za slušný peníz.
Těším se na nové fotky a zpravodajství z výstav, které nás i naše milované něvy čekají a jsou pro nás čekatele důležité.
Podívejte se také na nové fotografie v galerii. http://nevy.info/cs/v/Chovatele/Fantaghira+Fay+CZ/Goran+doma/
Goran doma
chtěla bych touto cestou poděkovat Mirce a celé její rodině za péči a lásku, kterou Goranovi věnovali po celou dobu jeho pobytu v Boskovicích. Mirka, ač začínající chovatel, s přehledem zvládla pubertálního kocouřího výrostka a spolu se svojí rodinou mu dokázala vytvořit přátelské a vskutku domácí prostředí. Že se těší v Boskovicích velké přízni koukalo z každého maila nebo telefonátu. Když jsem pouštěla Gorana do velkého světa, měla jsem maličkou dušičku. Goran je sice fyzicky kus chlapa, ale jinak křehká důvěřivá dušička pubertálního kluka. Byl to pro něho velký rok do neznáma a já měla dost výčitky, že nemohu být se svým Bubáčkem na jeho cestě za objevováním světa. Na druhou stranu jsem Mirce věřila, že mu bude spolehlivou oporou. A byla a s ní i všichni Šmerdíci. Goran se ze světa vrátil v super kondici. Ztratil kotěcí sádlíčko, zpevnil v těle a je z něho takový pěkný kocouří svalovec. Dostavila se i slušná porce sebevědomí. Mazel je pořád stejný, na každé oslovení reaguje po staru mňácháním a kafráním. Chyť k jídlu na svých cestách taky neztratil. Doma okamžitě proletěl svůj pánský klub, zkonstatoval k lepšímu , že mu ve výbavě přibyla dvě křesla a okamžitě je obě znárodnil. Po několika minutách ostychu si vzpomněl na potížistu Borise a večer už spolu demolovali klub. Od svého návratu chodí každý den do voliéry odkud ze svého vyvýšeného místa sleduje cvrkot po celé zahradě a střeží prostor před domem. Tato činnost ho tak zmáhá, že po návratu do klubu vymete misky, upadne na jedno ze svých tří křesel a končí se světem.
Dnes jsem se byla v Ústí opět pomuchlovat s Goranovo dětičkama. Jsou to pěkná koťátka. Ze tří kluků je jeden stejný žvanil jako otec. Věřím, že Goranova mise v Boskovicích nezůstane bez "následků" a koncem listopadu se Mirčina domácnost rozroste o malé Bubáčky.
Goran už je doma
Mirko, díky za krásné povídání i fotky. Držím palce, aby ti doma za krátký čas tlapkala tlupa malých Basí Bubíšat. Tebe kočkolit v posteli jistě neodradí, hihi
Basí Bubíšata
Tak Evi, po dnešku je jisté,že nebudeme mít kočkolit jen v posteli, ale i na kobercích, sedačce, stole, schodech a dokonce možná i ve vánočním cukroví, jestli ovšem nějaké stihnu při hlídání nejméně pěti malých bubáčků upéct. Se stromečkem už jsem se skoro rozloučila, ale jestli budou koťátka chtít, polezou i po něm. Za čtyři týdny už bychom měli vědět víc. Tak držte palečky a ťapičky! :-))
Basí Bubíci
Připojuji se se svou gratulací. Hlavně ať všechno dopadne dobře.Teď je a bude tolik mláďátek, že začínám docela závidět. Snad příští rok budeme mít s Jezinkou také sladké tajemství. Držím palce Milena
Nairebisáci gratulují!!!
Gratulujeme a přejeme hoooodně radosti s mrňátky!
Andrea
CHS Nairebis *CZ
www.luckysun.cz
Moravští geblsíci
že se Goranovi podařilo splnit účel moravské mise jsem se domnívala již několik dní a když mi dnes Mirka, ještě celá zadýchaná z čerstvé informace ze sona, volala, byla a jsem opravdu velmi ráda, že je Basí v očekávání. Bude velmi zajímavé sledovat růst a vývoj malých "Geblsat" narozených z valenvické princezny. Basíci by se měli narodit koncem listopadu, tak bys Mirko, čistě teoreticky, vánoční cukroví mohla stihnout. Náladové štědrovečerní fotečky od rodinného krbu s načančaným stromečkem by mohly být vyzdobeny batolící se drobotinou. Na Tři krále to vidím na demoliční četu v akci. Ale nezoufej. Vždy, když tě doženou sviště k slzám zoufalství (věřím že k tomu nedojde a budou to vždy jen slzy smíchu a radosti), vzpomeň si na naši domácnost. Budeme na tom o 14 dní hůř! Ořešátka, rovněž z valenvické princezny, se chystají na svět okolo poloviny listopadu. Další námět ku srovnání. Kvítku, to aby sis už pomalu začala pořizovat křidélka.
křídla by se hodila :-))
Hmmm, křidélka by se hodila, kdybyste alespoň nebyli všichni tak daleko od sebe... Ale třeba něco časem vymyslíme, co :-) Už teď se těším. Jinak se musíte činit s focením vy doma .-)
Námět na srovnávání to bude určitě, dva skoro stejně staré vrhy od polovičních sester ! .-) A bonus pro mne - tolik sealů :-))) Schválně, jestli budou nějací v plné ...
Příslib BasíBubíšat Mirka
Mirko, tušila jsem ,že Basí nemine ultrazvuk, hihi. Moc příjemná zpráva, už se těším, jak si budeme vymněňovat dojmy, kdo měl v posteli víc kočkolitu a kam všude mímata vlezla.
Basíbubíci
Já je, Mirko, držím ! Těším se na ty černé ksichtíky. Takže hurá do příprav, že :-)
Květa
Goran
Mirko, svůj příspěvek jste napsala tak krásně, že po dočtení jsem si povzdechla "áááách, kocour".... O své touze po kocouřím mládenci jsem již psala (možná několikrát). Mám doma totiž chlapa, který má velké charisma a přirozenou autoritu (asi šel dvakrát) a moje kočičí holčiny se prostě stahují za ním. Pořízením Majolenky jsem si chtěla splnit mimo jiné přání o zahřívací dečce na klín. Když je hodně dobře, tak si Majky sedne v čase večerním u sledování TV mezi nás a někdy si přehodí tlapku nebo i dvě přes mou nohu. Ale i tak je to láska, Majolenka je neuvěřitelně něžné a pohodové stvořeníčko. Nebudu mít určitě strach jí pustit do světa ke kocourovi, ona zvládne perfektně cestu i dočasnou rodinku.
Kocoura si z mnoha důvodů domů nejspíš nevezmu. Náš byt není zrovna velký a se třemi dospělými kočkami by někomu mohl scházet ten správný rozlet. Navíc, pokud by nám kocour označkoval byt, nejspíš bych skončila s baťůžkem pod mostem :-) Ale hlavně....mohla bych podlehnout touze milého kocoura nevrátit - koupil by si mě snadno občasným fyzickým kontaktem !
Evo, svoje city ke své kočičí smečce dokážeš fakt nádherně popsat, každou kočičku dokonale charakterizuješ, že si člověk dokáže udělat obrázek. Já viděla jen Tvého Gorana v Pyramidě a taky mi vyrazil dech - doslova pompézní kocour, obrovský, klidný a jakože jsem zpočátku tvrdila, že bubáky nemusím, tak začínám pomalu měnit názor...
Fakt se těším na výstavu, až uvidím, co jsem ještě neviděla a nepoznala (platí pro kočičáky i jejich otroky :-)) N.