Neva Masquerade

přiznám se, že chvála mě vždy trochu vyvede z míry, ale spolehlivě potěší. Jsem ráda, že se vystavovatelům na naší výstavě líbilo. To mám potom fajn pocit, že nastavené večery a ošizená domácnost měly smysl a nebyla to zbytečně vynaložená práce. Ale zpět k výstavě samotné. V sobotu čest a slávu sibiřek hájila čtyřka složená 1:1 z klasik a něv. Jak již Lada předeslala za klasiky zde byla její Ferzja Česká Sibiř, velmi slibná juniorka a GI Bernadeta Hoppe Cat Martiny Mottlové. Obě klasiky obdržely po titulu a po nominaci. Něvy prezentovala po oba dva dny Estonia Bella Bohemia a Ammavaru Natalis Spring. Holky modroočky v sobotu posuzoval Dietmar Sagurski, kterému se obě holky moc líbily. Na Toničce neshledal v podstatě žádnou chybu, Ammavaru vytýkal méně místa mezi ušima, trošku slabší tváře a oproti Tonce horší profil, vyzdvihoval její silnou kostru, vyváženost, kvalitní srst a barvu. Holky skončily v pořadí Tonička, Ammavaru. Součástí sobotního programu byla již shora zmiňovaná Ocicat show, které se zúčastnilo rekordních 38 koček chovatelů napříč celou Evropou. Lídr chovatelů puntíkatých kočiček, paní Slámová, tvrdila, že se jedná o největší počet Ocicatů na jedné výstavě - nemám důvod ji nevěřit. Byli naprosto úžasní. Takhle parta lidí mi velice připomínala něvaposedlíky ještě z doby, kdy se za něvy bojovalo zuby nehty. "Ocouni" byly pospolu všude - na posouzení šli jak jeden muž, povzbuzovali se, spolu šli na cigárko, na kafčo i na oběd. Večer se sešli ve stylové pivovarské hospodě (tedy alespoň ti, kteří nebyli ubytovaní příliš daleko). Soutěžili o nehezčí tečku v kožíšku a o nejkrásnější hlavu. Celou Ocicatí partu si pak vzal do parády Zdeněk Gorgoň a všichni se šli společně i s kočičákama vyfotografovat. Doufám, že Zdeněk tuhle fajn partu lidí a krásných koček zveřejní v "Kočkách". Neděle byla ve znamení Persian show, ale přiznám se, že jsem v neděli měla spoustu organizačních povinností a tak tahle paráda zůstala bez mé účasti. Za síby v neděli válčila Eva Sedláková se svojí bílou sněženkou. Bylo mi to moc líto, že jsm se jí nemohla věnovat tak jak bych chtěla, ale i v těch krátkých chvilkách, kdy jsem se za ní přiřítila bylo vidět, že se Evě v Chodovce líbí. Její sněhově bílá Turte dostala titul a nominaci. Něvy měl v neděli v gesci Fabrice Calmes, posuzoval ve stejném pořadí jako v sobotu. Společně jsme se domluvili na němčině, které alespoň částečně rozumím a navíc - můj oblíbenec Fabrice, jako pravověrný Francouz, hodně hovoří rukama a tak to bylo celkem příjemné povídání. Stejně jako pan Sagurski chváli Ammavaru srst, texturu a barvu. Na rozdíl od pana Sagurského mu její uši nepřišli příliš blízko u sebe, a obličejovou tvář Aminy posoudil jako typicky sibiřskou. Pochválil jí kostru, nohy a kompaktnost (Amina sbírala další dobré body k zařazení do chovu). Fabricovi se dokonce líbil Aminy profil, i když k němu měl výhradu, ale nezatracoval jej. Tonička ho pak zarazila do židle a na několik desítek vteřin zbavila řeči. Neustále se nadechoval a pak zase vydechl a zakroutil hlavou a mlčel a jen se usmíval a usmíval. Po celou dobu se Tonka před ním nakrucovala a natřásala, zálibně do něho šťouchala hlavičkou a celý ten svatební taneček doprovázela přešlapováním na předních tlapkách, které při zdvyhu až nepřirozeně roztahovala a měla tak každý prstík daleko od sebe. No zkrátka se chovala jako nemožná koketa a já jí v tom nebránila. Naopak, stačilo ji lehce pohladit po hřbetě a okamžitě vyletěl do výšky vlající ohon a Fabrice jen zamžikal očkama a roztáhl ústa do širokého úsměvu. Když začal konečně s posuzováním shledával na Toničce všechno excelentní. V prostředku posuzování ji drapl do ruky a metelil s ní za panem Costem aby mu ji ukázal. Louis Coste rozehnal právě posuzované britka a tak se oba pánové kochali natřásající se Tonkou a nemohli se vynadívat. Když se pan Calmes vrátil ke svému stolku pustil se do Tončina posuzování a i když jsem spoustě výrazů nerozumněla, tón hlasu, až fanatické zapálení a neuvěřitelně čtivá hra posuňků vypovídali o tom, že je kočkou zcela očarován. Už se těším, až se potkám s Evkou, protože posudek napsal anglicky a to si moc nepočtu. BIS po oba dva dny opanoval juniorský MCO dorostenec MUDr. Choulíkové, který je italským importem. Ačkoliv toho o tomto plemeni moc nevím, kluk byl naprosto úžasný. Uměl se předvést, nebál se, má silnou kostru, krásnou hlavu a pěknou srst, zkrátka to je kocourek do velkých soutěží a byl tam po právu. Stewardy měla pod palcem charismatická Katka Báliková ze Žiliny a BISkou se po oba dva dny "prokecával" MVDr. Urban z Plzně, který do strohého výčtu údajů neváhal vložit vtipnou glosu a celou vrcholnou soutěž tak okořenil osobitým humorem.
V sobotu se posuzovalo na naše poměry rekordních cca 180 zvířat, v neděli jich bylo taky požehnaně. Přesto se dalo vše organizačně zvládnout a časový rozpis soutěží byl dodržen. Bezchybný průběh narušila v neděli dopravní nehoda na níž měl účast jeden z vystavovatelů. Ačkoliv bylo autíčko poškozeno tak,m že se hodí už jen do šrotu, nastávající mamince, řidiči ani převáženým koťatům se nic nestalo. O veselé ale ani o dramatické chvíle nebylo v průběhu uplynulého víkendu nouze. Důležité ale bylo a je, že se v Chodové plané libilo jak vystavovatelů tak i posuzovatelům a pro to stojí za to jít pozdě spát a ošidit se na pohodlíčku u TV.