Neva Masquerade

Martiny příspěvek k tématu plánů chovatelských stanic mě inspiroval k tomuto instatntnímu shrnutí .
Zopakujme si tedy krátce , jaké že by měl mít chovatel kriteria k posouzení kvalit svých koček a jejich využití v chovu. Připomeňme si tedy, že prvořadá a stěžejní je povaha. Agresivní kočky jednoznačně do chovu nepatří. Ideálem je klidná, vyrovnaná, vstřícná povaha. Pak je spousta mezifází .....kočky těkavé , lekavé , nervozní, nedůvěřivé, plaché, ale bez agrese, klidné, ale málo kontaktní, aktivní , individualistky až po velmi přátelské, vstřícné k vlezlým.
Druhým, zcela nezanedbatelným hlediskem je zdraví. Kočka z linií testovaných na kde co (HCM,PKD,FIV,FELV....) , z linií, kde známe jejich zdravotní stav a jaké vady nesou má bezesporu velmi vysokou hodnotu.. Ne každé zvíře, které má zdravotní (genetický) problém , jako že nese třeba zálomky, je po rodičích s HCM ( sama negativně testována) je pro chov nepřijatelné!!!! Z chovu je třeba jednoznačně vyřadit pouze ty jedince, kteří jsou sami prokazatelně nemocní. Se zvířaty z linií, o kterých víme, že jsou potencionálními nosiči nějakého zdravotního problému je třeba pracovat velmi opatrně, nikoli se jich vzdát.
Posledním kriteriem, některými chovateli bohužel stavěným do popředí je typ. V typu jsou některé vady víc významné, jiné méně. Začněme tím, že si připomeneme, že kočky bývají hotové po 2 vrhu, tedy zhruba ve 3 letech a kocouři cca ve 4-5 letech. Takže na hodnocení exterieru 1-2 roky starého zvířete nelze úplně spoléhat, jeho tělesný vývoj zdaleka není ukončen. Zopakujme si, že kočky, na kterých jsme začínali chov nasadily, pokud jde o exterier laťku velmi vysoko. Nicméně jsme měli velikou smůlu, že některé z nich jsou prokazatelně nemocné, nebo nesou genetické vady, jiné zase nemají ten potřebný charakter. Z tohoto pohledu jsou naprosto stěžejní importy. Vybírat kotě po internetu, z pár obrázků a podle informací, které je ochoten chovatel poskytnout je záležitost velmi ožehavá. Ukazuje se, že z našeho, českého pohledu velmi drahé importy především exterierem nejsou až zase tak úplně to, co jsme očekávali a v co jsme doufali. Nicméně je důležité, že mají přijatelný až skvělý charakter, většinou jsou z linií, které nejsou zatížené známými zdravotními problémy a zase tak úplně mizerné z hlediska typu také nejsou. Každá z nich má něco, co je pro jeho majitele zklamáním, ale to neznamená, že by se neměli v chovu objevit. Skutečnou chovnou hodnotu kočky objevíme až když její potomci mají svá koťata!!!! Mnohem důležitější, než aktuální exterier konkrétní kočky je, aby jí /jemu byli vybíráni partneři/ky, kteří se k té konkrétní kočce/ kocourovi hodí. Vždy je potřeba posuzovat konkrétní kočku komplexně, nikoli vidět jen její nedostatky!!!!
Pro ty, co si "zoufají" nad exterierem (velikost, kvalita srsti, robustnost, hlava....) uvedu příklad Juriky. Krásná kočka s nekonfliktní povahou, z linií o kterých nevíme, že by nesly nějaké genetické vady, ale sibiřce věru podobná jen s velkou dávkou fantazie. Dost dlouho jsem bojovala s iracionální touhou ji nechat právě kvůli mizernému (v mnoha směrech) typu vykastrovat. No a protože se našli tací, kteří mě včas a dostatečně dlouho drželi pod krkem, nakonec můžeme vidět, že její první a zatím jediný vrh zase není až tak mizerný. Kdyby měla potíže s charakterem, nebo byla ze zdravotně rizikových linií a nebo z linií, které jsou v našem chovu již zastoupené, pak by byla úvaha o její kastraci bez potomků jistě na místě. Ale vyřadit importovanou kočku ze zdravotně kvalitních linií, s výborným charakterem a ještě ke všemu nepříbuznou na naše chované linie, z chovu jen na základě jejího mizerného exterieru je v dané chvíli luxus, který si jaksi dost dobře nemůžeme dovolit. Zda její zařazení do chovu bylo oprávněné se uvidí, až její děti budou mít dospělé děti. Zdá se vám to dlouho? Mě také, ale buďme rádi, že kočky mají krátký reprodukční cyklus .....chovatelé například koní , kdy tříletý odchovanec je ještě hříbě, by si z tohoto úhlu pohledu museli rvát vlasy.