Neva Masquerade

Jak na to aneb proč opakovat chyby druhých……
K napsání tohoto příspěvku se chystám již delší dobu a události posledních dní mě jaksi popohnaly k tomu, abych přestala otálet a udělala to hned. Tak tedy něco málo zkušeností, které, myslím netřeba opakovat.
1) o hodnocení povah a exteriéru neúplně dospělých zvířat bylo již napsáno dost, čili jen rutinně zopakuji. Hodnotit povahu a typ kočky pře dovršením 3-4 roku věku je záležitost bezcenná a pro takto sledované a hodnocené kočky frustrující. Některé linie dospívají dříve, jiné později, ale obecně lze říci, že věkem se většina plodných kocourů stává jaksi přirozeně kocourovatějšími , tedy jejich nálady bývají více a více programovány přirozenou kocouří touhou po sexu. Kočky po 1-2 vrzích se stávají klidnějšími, méně hravými , vstřícnějšími….jistě jsou i výjimky, tak jako ve všem. Exteriér, od úplného dokončení vývoje kostry až po konečnou kvalitu srsti také potřebuje čas.
2) Nový přírůstek do domácnosti. Máme-li doma již jednu či více koček, je třeba, při úvahách o novém členu domácnosti, abychom se zamysleli nejen nad tím, zda se budoucí nováček k našim kočkám/kocourům bude hodit původem (typ, charakter, zdraví) , ale abychom se pokusili správně načasovat jeho příchod do rodiny. Vím, že mnohdy je složité skloubit potřeby všech stávajících členů domácnosti s načasováním příchodu nového zvířete. Obzvlášť problematické je to s importy. Nicméně uvedu něco zkušeností. Březí kočka , stejně jako kočka s malými koťaty potřebuje klid. Nové kotě tomuto klidu pro matku příliš neprospívá. Také je třeba pamatovat na to, že nové kotě může přivézt zdravotní problém. Ladina přicestovala se zánětem v oku, Jurika v době jejího příjezdu byla březí a vleklá léčba zánětu se mi vymstila tím, že během pár týdnů jsem opakovaně léčila oči všem kočkám v domácnosti, včetně koťat. Při vší potřebné opatrnosti, kdy jsem od sebe kočky rozdělila, zvýšila hygienu….ect. stejně jsem se nevyhnula tomu, že jsem infekci přenesla. Neklid před porodem může znamenat i předčasný porod nebo, v případě ranného stadia březosti vstřebání plodů.
3) Jsou-li doma koťata, myslím, že je vhodné se pokud možno vyhnout návštěvám cizích koček a cestám vlastních koček na výstavu. Na výstavách sice kočky procházejí veterinární prohlídkou, což ale podle zkušeností , jak víme, neznamená, že bychom se na výstavě nemohli potkat se zablešenými kočkami, kočkami s průjmem, kočkami s bakteriální infekcí kůže nebo kvasinkami či plísní. Všichni víme, že koťata jsou nejnáchylnější a tak i když dospělec, který se s takovým problémem na výstavě potká může sám zůstat bez potíží, není nijak výjimečné, že onemocní koťata. Vzpomeňme tragickou bilanci předloňské WS, kdy zemřelo po výstavě několik koček, které se jí účastnily a dále třeba i kočky, které se nezúčastnily loňské WS v Bratislavě, protože se z Ostravy vrátily s rýmou. Nemusí jít vždy nutně o infekci, stačí průvan…ve spojení se stresem z výstavy. Když máme doma malá koťata, musíme si uvědomit ,že jakákoli další kočka, která by byť i do velkého bytu s mnoha oddělitelnými prostorami přišla, znamená pro matku velký stres. Především cizí kocour, který by byl přivezen k jiné kočce z domácnosti za účelem krytí je pro matku koťat velkým stresem. Jakkoli je oddělíme, ona o něm VÍ! Kočky to mají tak zařízené, že i jindy vstřícná, tolerantní kočka či kočka plachá je v době, kdy má koťata vedena instinkty k vrcholné statečnosti a tak je obzvlášť citlivá na to, co se kolem ní děje. Cizí plodný kocour a cizí člověk v místnosti , kde s koťaty pobývá je pro kočku velmi stresující kombinace. Zvlášť v případě, že nemá u sebe svou vztahovou osobu. Obzvlášť labilní kočky dokáží, jsou –li vystaveny pro ně neúnosnému stresu reagovat velmi rázně. Od varianty, že v afektu napadnou cokoli a kohokoli až po situaci, kdy svá koťata ve snaze dostat vrh z dosahu rušivých elementů doslova utahají k smrti. (například Máša)
4) Chovný kocour. Chovný kocour je šelma se vším, co k tomu patří. Může být sebetolerantnější, sebevíc upoután na lidi a sebelenivější, dříve či později (pokud to tedy není nějaký fakt Moula bez špetky sebevědomí, který má problém i krýt kočky) , v jeho hlavě převáží jako dominantní prvek sex!!! Pokud se někdo rozhoduje pro koupi vlastního kocoura pro chov, měl by mít na paměti především to, že nechá-li si potentního kocoura, nejde jen o záležitost uspokojení vlastních potřeb , ale je v první řadě zodpovědný za život kocoura (stejně tak jistě i kočky), který si nemůže svobodně zvolit, jak chce žít. Jak, to má naprogramováno v genetice a instinktech a kde, to mu určujeme my. Pokud nevíme nic o tom, „jak žít „ což je pro nekastrovaného kocoura téměř dané, může nám jeho držení přinést mnoho potíží, nemilých překvapení a kocourovi docela frustrující existenci. Opět připomínám, že každá kočka je trošku jiná, stále vycházím z průměrných, běžně pozorovaných faktů.
a) je chovatel dostatečně zkušený, aby zvládl kocouří pubertu? Aby včas rozpoznal, co v kocourovi vězí a tomu přizpůsobil jeho výchovu a vedení? Mě život ušetřil, ale třeba Milena by mohla barvitě vyprávět, co takový kocouří puberťák dovede.
b) Většina kocourů v dospělosti značkuje a ti co ne, zpravidla stejně jsou v bytě cítit. Mouc sice značkoval jen venku, ale když se vyčůral, jistojistě vzbudil zápach celou rodinu. Kulíšek (náš první mour) sice tolika nesmrďákoval, zato dokázal umístit značku klidně až těsně pod strop.
c) Každý kocour dříve či později má v hlavě především „kam s ním“. To pak dokáže dlouhé hodiny prozpěvovat a lákat pomyslné kočky z celého okolí. Než si kocoura pořídíme, měli bychom se zamyslet nad tím, kolik kočičích slečen máme ve své skupině, eventuelně zda jsme ochotni kocoura poskytnout dalším chovatelům, za jakých podmínek . Nejlépe to s nimi probrat, abychom věděli, že o námi zamýšleného kocoura bude mít někdo zájem. Nekastrovaný kocour, podle temperamentu potřebuje 3-8 krytí ročně což je odhadem 2-6 koček. Když je frustrován nedostatkem příležitostí k vybiti sexuální energie, každý reaguje jinak a to od mizerných nálad až po agresi z frustrace. Také si musíme uvědomit, že máme-li doma kočky, je pravděpodobné, že na nich kocour, říje-neříje bude loudit. Výsledky takového loudění jsou buď, že kočka chvíli postojí, aby měla klid (omyl, když to vydrží jednou, kocour ji příště „osloví“ první), kočka se kocourovi začne vyhýbat (má-li kam) a pokud to kocour nerespektuje (známe to, když jeden musí….) dochází ke konfliktům. Zpravidla oboustranným .Kočka kocoura propleskne ve snaze udržet si ho od těla, ten už udrží jen jednu myšlenku a pokusí se kočku k aktu přimět násilím. Z toho pak v horších případech bývají varianty :kocour žije sám v jiné místnosti, kočka se kocoura tak bojí nebo je z něj tak otrávená, že když přijde do říje, stejně ho jako partnera odmítne. Je dobře si pečlivě zvážit, zda chceme kočkám poskytnout všechny prostory, které vlastníme. Zda jsme schopni oddělit kocoura v případě potřeby, kolik lidí se může a jak dlouho takto separovaným kočkám každý den věnovat. Máme dost prostoru a dostatečně členitého, abychom kočky oddělili s tzv. „přepouštěcí místností“?
d) Jestliže se rozhodneme poskytnout kocoura ke krytí i jiným chovatelům, měli bychom mít jasno komu a za jakých podmínek. Naše podmínky by měly být přizpůsobené obecně respektovaným zvykům. Jinak , když stanovíme pro ostatní chovatele neakceptovatelné podmínky, můžeme mít kocoura EC a stejně si nevrzne. Jen málokterá skupina koček je taková, že kočky , cizí říjnou kočku přijmou a náš kocour, který ji kryje se s ní může volně pohybovat po celém teritoriu. (Mouc v Malešicích s babičkou Ladiny) Ne každá cizí kočka je natolik srdnatá jako Etosha, že by ji po 500 km vlakem nepřešla říje v cizím prostředí, malém bytě, s velkým kocourem a dvěma zvídavými kočkami, které jsou tam doma.V případě, že nemáme dostatečně vhodné podmínky k tomu, aby mohl kocour krýt doma, měli bychom počítat s cestováním za „holkama“, což je časově i finančně docela nákladné, zvláště pokud je vzdálenost velká a krytí se nepovede hned na poprvé. Ne každému lze kocoura bez obav svěřit a i kamarádky mají problém kocoura někdy vrátit, hihihi (jak Bubí, tak Carlos, snad i Mouc bývají v nových rodinách natolik obdivováni, že člověk chápe, když se kocouři vrací domů, upadne nějaká ta slza . Krytí v rodinách o kterých nic nevíme bývá mnohdy rozčarováním. Tak skončil nejmenovaný stříbřitý kocour, kterého majitelka vezla na krytí do takového „neznáma“ zavřený s kočkou v koupelně. Mimochodem po návratu jsem ho viděla….spíš cítila, smrděl jak 7 ďasů. Ve snaze vyhovět chovatelce s plachou kočkou a poskytnout kocourovi, co si jeho hormony žádají, aby nebyl frustrován, strávil Blanky postelový mazel pár dní v malé koupelně (taky by mně nenapadlo, že se z ní za celou dobu pobytu nedostane) .
Pořídit si chovného kocoura je mnohdy (importy) velmi nákladná záležitost (viď Kláro, hihi) , a následně to může znamenat pár let velkých obětí. Jsem známý kocouromil, tak mě není třeba přesvědčovat, že mít doma kocoura je skvělé. Jen chci, aby si každý, NEŽ se rozhodne k nějakému kroku ve svém chovu uvědomil, že svá rozhodnutí by neměl podřizovat svým představám, touhám, ambicím, ale měl by v první řadě zohlednit stávající tichošlápka v rodině a zamyslet se nad tím, co pro ně každé jednotlivé naše rozhodnutí znamená. Všichni máme spoustu řečí o tom, jak je milujeme, tak se na věci zkusme pro jednou podívat po jejich. Oni totiž nemají možnost nás prodat nebo odejít jinam.