Neva Masquerade

Evi, tvé téma myslím, přichází v pravý čas. Spousta mladých koček dorůstá a tak jejich majitelé jistě ocení tvou podanou pomocnou ruku. Já slídila kde rodí kočky ostatních chovatelů, pak jsem se 4 x stěhovala a každý byt poskytl jiné možnosti, tak mám spoustu různých zkušeností s několika kočkami. Co je všem společné je asi to, že kočka vždy ocenila účast a pomoc při porodu. Ne nějaké přílišné vměšování, ale vždy jsme čekali, jak to matka zařídí a co bude očekávat od nás. Před porodem se snažím nabídnout několik vhodných stanovišť s ohledem na to, abych se ke kočce dostala i já. Jak to tak bývá, matky povětšinou pohrdnou připravenými budníčky a volí místo pro porod samy, pokud možno v nejméně (pro lidi) vhodném koutečku. Píša vůbec neukazovala, že UŽ to bude, chovala se naprosto standatrtně a své první koťě , bez jakékoli přípravy porodila na mé nohy pod stolem s PC u kterého jsem zrovna pracovala. V Ďáblickém bytě mnoho variant nebylo a po celou dobu, jak koťata rostla jsme museli dočasně přizpůsobovat interier. Píšata strávila první dny s mamkou ve veliké přepravce (je velká i Moucovi, kdo byl v Popradu, zná tu neskladnou bednu). Píša je prvních 12 dní odmítla opustit, tak jsme jí i jídlo a pití museli nastěhovat do bedničky s koťaty a před vchod dostala hajzlík. Jak se kotíci začali pinožit, přidala jsem ohrádku a zjistila jsem, že když se musí z rodné bedničky batolit přes kočkolit, velmi záhy, i přesto, že je matka zahrnovala potřebnou péčí , začala vykonávat své potřeby do kočkolitu. Pravda, od té doby mají všechny mé vrhy před vchodem do porodní bedničky vždy nízkou nádobu s kočkolitem.Jejich první cesta do širého světa tedy vede poněkud neestetisky přes hajzlík, nicméně je to velmi účelná metoda, jak koťata seznámit s kočkolitem a jeho funkcí. Popelka rodila jednou v Malešicích, kde měla k dispozici dno vestavěné skříně, tedy chráněný prostor , spoustu místa a neztratila kontakt s ostatní rodinou, jak ji přála. Popelka je fakt duše prostá. První kotě utrousila před skříní (v malém bytě moc variant neměla) , ale pak se nechala nastěhovat do připravené skříně, kde měla na zemi osvědčenou poskládanou deku a na ní několik prostěradel. Froté ručníky nikdy nepoužívám neb mě staří chovatelé poučili, že jejich smyčky nejsou zrovna to pravé. Popelčinou jedinou starostí v průběhu obou porodů bylo, že má špinavý zadek. Pokud jde o ko'tata, nechala nás, abychom se o ně postarali. Když jsme je očistili a zkontrolovali tlamičky a nosíky, nechala je u sebe, ale prvořadé pro ní bylo, aby si opucovala tu svou...kalhotky. Placenty jí vůbec nezajímaly, horko těžko jsem do ní jednu vnutila neustálým nabízením....Popelky druhý porod se odehrál dle podobného scénáře , tentokrát ve velké krabici s otvorem, jak prezentuje Klára. Co bylo skvělé, ani jedna z koček mi koťata nestěhovala po bytě, jak tomu činila třeba Macík. Velký byt v Soukenické nabídl více možností. Také zkušenosti udělaly své a tak Jurika dostala nejen velikkánskou porodní bednu (původně přepravka na velkého psa do auta) , ale i ohraničené teritorium pod "patrem" na spaní. Tento box se mi maximálně osvědčil, porodní box v tamvém zákoutí , cca 3m2 když si mamka potřebovala protáhnout kostru, místo pro vše potřebné. Když jsme nebyli doma, zkrátka jsme zavřeli dveře a nemuseli jsme mít starosti, že při příchodu budeme hledat koťata po všech zákoutích velkého bytu. A když jsme byli doma, zpočátku byl ve dvěřích kotce kus molitanu, aby velcí mohli sem a tam, ale mimi byla v bezpečí za plotem. Bylo to skvělé i z toho důvodu, že v kotci bylo dost místa pro ležící lidi . V okamžiku, kdy první kotě přesoukalo tělíčko přes zábranu, byla tato odstraněna a koťátka postupně, den za dnem objevovala další prostory bytu. V Ústí , vzhledem k řešení bytu jsem spolehla na oblibu skříní a ještě jsem do skříně strčila porodní box. Ladina je kočka, která není spokojená s koťaty na jednom místě a tak jsme každé 2-3 dny svedly souboj vůlí, kdy ona stěhovala koťata "někam" a já je vracela zpět do skříně. Když jim byly necelé 3 týdny, usoudila jsem, že tato koťata potřebují hodně kontaktu a velmi časné poznávání nových věcí. Tak jsem v rohu kuchyně, pod oknem ,na několik složených dek postavila vršek od přepravky, hodila jsem přes něj deku, aby měli přece jen jakési své přítmí, když budou chtít (to mi připomíná.....cca do 3 týdnů věku vyvíjejícím se očím prudké světlo nesvědčí) . Matka byla velmi nespokojená, kdyby bylo po jejím, tak by koťata rostla někde za skříní nebo pod postelí jak dříví v lese a byla jen pod jejím dozorem. Ke vší smůle nejsou mezi kuchyní a předsíní dveře, tak jsem věnovala jeden den tomu, že jsem sledovala Ladinu, kam všude by byla schopna děti napchat a postupně jsem jí všechna tato místa zatarasila. Nakonec jí nezbylo, než zůstat s koťaty , kde jsem potřebovala aby byla v rámci socializace. Nikdy nezapomínejme, že koťata, jakkoli se zdají bezmocná vnímají podněty z okoli velmi záhy a co do nich člověk nedostane do 10-14 týdnů, to se potom těžko dohání. U některých koček jsou vtisknuté informace v tomtoo věku natolik dominantní, že kočku provází celý život a následná výchova a zkušenosti na těchto původních nic moc nezmění. Jistě to není pravidlo, ale je třeba s tím počítat. Stejně jako s tím, že nejen prvnička, ale většina koček u porodu dává přednost přítomnosti vztahové osoby . Jak je to s pomocí při porodu si také každá kočka určí sama. Stejně tak jsou velké rozdíly mezi tím, kdy a jak je matka ochotna někoho nechat strčit hlavu, ruce....do svého porodního boxu. A zrovna tak je to i s případnými ostatními zvířaty v domácnosti. Píša nechtěla, aby jí do hnizda načuhovali ostatní kočky, Popelce to bylo fuk, druhý vrh od cca 3 týdnů rostl v dobrmaním pelechu, neb je jednou čubina pokradla a Popelka usoudila, že se o její koťata stará dobře, tak za nimi chodila jen kojit. Jurika koťátka přikrývala tlapkou, ale neměla námitek proti lidem ani kočkám. Ladina, tedhy 4 měsíční se mezi malé nakýblovala když jim bylo cca 14 dní. Kdybych jí nedržela mimo, jistě by Juriku přesvědčila daleko dříve. Ladí sama jako matka je jak k lidem tak ke kočkám tolerantní. Jurika i Mouc tu a tam nakoukli do skříně během porodu a když zjistili, co se tam děje, udělali Fuuuuuuuj, děti.....Jurice tento postoj vydržel dodnes, Mouce mimi záhy ochočila.
Pokud jde o mě, před porodem připravuji porodní box ve kterém chci aby kočka s novorozenci byla. Beru ohled na kočičí priority. V minulosti nesouhlasila s tím, aby byly košky s novorozenci zavřené ve velkých klecích avšak stěhovavá Ladina mě poučila. Když se mi nepovede najít místo na jakýsi porodní kotec, jako byl v Soukenické, zcela jistě pořídím tu velikou, škatedou klec. Alespoň pro první dny.
Ještě na závěr....když tak vídám všechny ta kožešinky a měkoučké, teploučké polštářky .....mysleme na to, že kočka má jiné teplotní meze než my. Většině koček nevadí chladno .Proto se u nás topí jen kvůli návštěvám a ještě jen mírně i když koťata stráví spoustu času na podlaze. Kočky nesnášejí průvan. Takže větráme krátce , intenzivně a často.

Pro lenivce dávám odkaz na témata, která s tímto úzce souvicí. I když je opakování matka moudrosti, nač psát věci stále dokola....
http://nevy.info/cs/node/146
http://nevy.info/cs/forum/26
http://nevy.info/cs/node/163