Neva Masquerade

Po událostech několika posledních dní nemohu jinak, než zde uvést několik postřehů a myšlenek. Eva má hlubokou pravdu – chov koček je ryze zájmová činnost, je naprosto dobrovolná a na rozdíl od jiných chovatelských aktivit není sešněrovaná jasnými pravidly. Možná že to je dobře, možná že ne, v každém případě ale chov mnohdy přináší nemalá úskalí, vítězství a úspěchy jsou těžce zaplaceny odvrácenou stranou mince zvané pomíjivý úspěch. Na druhou stranu bez určité koncepce by se náš chov záhy roztříštil do uzavřených pidichovečků a to by v brzké době dovedlo NEM do záhuby. Něvy jsme si vypiplali od ušlápnuté a zapuzené Popelky, přes veškeré peripetie až k jejímu uvedení do velkého světa kočičí slávy. Drtivá většina z nás, něvaposedlíků, byla u toho, když se z hecu narodily něvasrazy a speciální výstavy. Společně jsme se radovali a stále radujeme z každého drobného úspěchu na výstavě, z každého narozeného vrhu a i když nevystavujeme, jedeme kamarády z jedné lodi na výstavu povzbudit. Je tedy naprosto logické, že naše nadstandardní vztahy nezůstaly ostatním chovatelů nadlouho utajeny. A protože je mnohem snazší něco zbořit než vybudovat, někteří nepřející se již do toho „boření“ pustili.

Ještě koncem loňského roku jsem se negativním prognózám „z druhé strany barikády“ usmívala a vyjadřovala pevné přesvědčení, že nás, něvaposedlíků, se jinak obecně vžité praktiky mezi chovateli netýkají. Kde by mě bylo napadlo (ó, jak jsem byla naivní), že v dobré víře pěné ódy na soudržnost něvaposedlíků, budou „poopraveny“ a na vhodném místě a ve vhodný čas zasety jako ono pomyslné jadérko sváru. Ještě do konce loňského roku málokdo z vás namířené ostny závisti pocítil. Jinak tomu ale bylo před několika týdny v Ústí nad Labem. Ten, kdo tam byl a stačil zaregistrovat, mi dá za pravdu. Nejsou to jen kapky kapající na soudržnost našeho kočičího společenství, jsou to i „dobře“ namířené poznámky k chovu něv v pojetí, jaké jsme si sami a dobrovolně zvolili.

Všechny tyto negativní signály, které jsem vnímala již v minulosti a které se v poslední době stávají zjevnější a intenzivnější, mě přinutily k zamyšlení a položila jsem si otázku PROČ? Proč najednou tolik nevraživosti? Komu tak strašlivě vadí naše komunita? Proč je některým chovatelům solí v očích naše spolupráce v chovu? Proč? Nevím, zda moje odpověď je ta pravá a správná, ale domnívám se, že daleko od pravdy nebudu. Peníze. Ano, to bude to správné a pravé. A žárlivost na úspěch. Ve kterém plemeni si chovatelé půjčují kocoura? Ve kterém plemeni zůstávají nejlepší kočičky v držení kolegů-chovatelů a jsou zařazeny do chovu? Ve kterém plemeni se chovatelé mezi sebou radí před nákupem chovné posily ze zahraničí? Ve kterém plemeni si chovatelé přeposílají zájemce o kotě v případě, že ve vlastním vrhu již nemají volné kotě? Ne, nesnažte se, marně byste hledali. Takže pokud si přivezu z venku výborného kocoura (teď mluvím jako nechovatel NEM), jediný jeho potomek nebude prodán v tuzemsku do chovu! Pokud si přivezu z venku kocoura, nebude v tuzemsku krýt a když, tak jedině v zahraničí a za ranec. Dobře „míněnou poznámkou“ na správném místě a ve správném čase vylikvidovat případnou konkurenci. Praktik je mnohem víc a věřte, že je ani nechci znát! A ani se s nimi nechci seznámit! Ale nechci na druhou stranu házet všechny nechovatele NEM do jednoho pytle. To rozhodně ne. S popsanými jevy se spíše potkáte u vícepočetných plemen.

S něvama jsme začínali na „zelené louce“, takřka z ničeho. Přesto jsme si svým poctivým přístupem k jejich chovu a prezentaci vysloužili respekt a uznání od lidí, kterým naše chovatelská snaha není pro smích ani solí v očích. Ví o nás i zahraniční chovatelé. Pravda, pro některé je naše chovatelské úsilí velkým trnem v oku, naštěstí jich není mnoho a dnes snad již nejsou v pozici, kdy by nám mohli škodit.

Naučili jsme se něvky milovat, chovat i prezentovat. A právě ta otevřenost a upřímnost, se kterou přistupujeme k řešení chovatelských problému k nám přivedla další milovníky a obdivovatele těchto obdivuhodných koček. Když jsem se ptala jedné majitelky kocourka z mého vrhu „B“ co jí vedlo k tomu, že si chce pořídit něvu, odpověděla, že říkáme všechno na rovinu. Paní měla dopředu nastudované stránky nevy.info, Pomněnčino webové stránky a stránky dalších chovatelů NEM a byla nadšena z toho, že necháváme chovné kočky testovat na závažné dědičné choroby a veřejně o tom hovoříme. Další majitelka mi řekla, že o něvách přečetla snad všechno a nadchli ji něvaposedlíci se svými přátelskými vztahy a tím, jak táhnou za jeden konec provazu. Taky mi psala paní, že má zájem o dvě koťata nejvýše však do … přiznám se, že naše následná korespondence byla z těch divočejších. Nakonec paní ale uznala, že pochybila, když chovatelé něv považovala tak trochu za hokynáře. Dnes je čerstvou majitelkou něváčka a já věřím, že emoce opadly nejen na mé straně a že se svým modrookým tichošlápkem zažije jen samé krásné chvíle. Ozvala se mi taky paní, která chtěla kočičku ke svým 3-4 kastrátům a víte proč? Protože to je nové plemeno, tedy jde dobře na odbyt a tak by si koťaty chtěla trochu přivydělat, kočkám na krmení. Stejná dáma se stejným požadavkem se pak obrátila na dalšího něvaposedlíka. V ten okamžik jsem nesmírně ocenila tu obrovskou komunikační dálnici, která je mezi něvaposedlíky vybudovaná.

Co říct na závěr mé úvahy? Zachovejme si ryzí přátelství mezi sebou, nedejme se otrávit a znechutit vnějšími vlivy, nenechme si nakapat jedu od nepřejících do našich vztahů. Něvy jsou proto krásné a úspěšné, protože máme všichni stejný cíl – chovat zdravé, krásné a milé kočky. A spolu s nimi se potkávat nejen na výstavách, ale i mimo ně, přát si vzájemně úspěch a těšit se z malých, ale ne nevýznamných krůčků vpřed až na samý vrchol chovatelských snah - WC. A upřímně s rukou na srdci - kdo z nás by nechtěl být se svojí modroočkou přímým aktérem na světovce? Za sebe říkám ano, chci. Chci si zažít tenhle adrenalin!
EvaH