Neva Masquerade

Výstavy ze dvou úhlů pohledu

Ačkoli se svými kočkami na výstavy příliš nejezdím, vím, že bez výstav se chov koček neobejde. Jsou především, nebo by alespoň měly být, přehlídkou krásy. V naší zemi je to s tou přehlídkou krásy poněkud komplikované, protože každá kočka, která aspiruje na chovnou kariéru, na výstavy prostě musí kvůli chovnosti. Toto téma je stále žhavé a donekonečna omílané, ale není tématem tohoto příspěvku.

Dnes bych se chtěla podívat na výstavy a dění na nich z pohledu chovatele – vystavovatele
a z pohledu rozhodčích.

Chovatel
Jsme lidé různí a proto i každý z nás má různé představy o tom, jak by měla taková výstava probíhat a jak by měla být jeho kočka posouzena. Jedni jsou do svých koček nekriticky zamilovaní a každý, kdo není ochoten sdílet jejich názor na to, že právě ta jejich kočka je úžasná a nejkrásnější, je prostě zaujatý diletant se kterým je třeba zatočit.
Druzí, protipól těch prvních, jsou naopak velmi kritičtí. Nenechají na žádné kočce „suchý chlup“ a když kočka není kopií standartu je to prostě šrot a patří na smeťák, nikoli na výstavu. Ten, kdo to nevidí, světe div se, je nesoudný diletant, který … Všimněme si, že tito kritici své kočky radikální kritice taktně nepodrobují.
Třetí, středně orientovanou skupinou, jsou chovatelé, kteří se přiznají, že svou kočku nekriticky milují, neradi slyší, že má ty a ty konkrétní vady a na výstavy nejezdí, aby nemuseli poslouchat kritiku.
Čtvrtou skupinou jsou tací, co na kočkách vidí vady , jsou schopni přijmout kritiku, pokud je , podle nich oprávněná, vyřčena s respektem a bez ironie.
Pátí jsou ti, co si vyslechnou názor jiných, povědí (či nikoli ) svůj a tím to pro ně hasne.

Většina z nás se podle okolností různě „přelévá“ z jedné skupiny do druhé. Hodně záleží na tom, jaká kočka je právě podrobována kritice, kým, jakým způsobem a nemalou roli mnohdy hraje rovněž nálada a osobní vztah vystavovatele ke „kritikovi“.Nutno ještě podotknout, že ne každý je fanouškem výstav a podle svého vztahu k výstavám jako takovým, přiveze svoji kočku. Je bezesporu ku škodě, že většina z nás očekává příznivý posudek, a to, bohužel, bez ohledu na to, jakou kočku a v jakém stavu na výstavu přivezeme.

Je třeba mít na paměti, že výstava je především přehlídkou krásy, tedy alespoň by měla být. A tak, i když na výstavu nechceme, ale musíme kvůli chovnosti, měli bychom respektovat hlavní poslání výstavy. Výstavní řád jasně uvádí, které kočky na výstavu nepatří. Netřeba (doufám) uvádět, že jsou to především kočky vysokobřezí, agresivní, nemocné, napadené parazity atd. Ne každý však věnuje pozornost tomu ustanovení, které říká, že kočka by měla být ve výstavní kondici. Tedy v dobrém výživném stavu, v závislosti na roční době přiměřeně osrstěná, čistá - ano, čistá. Co to pro účel výstavy znamená? V první řadě to znamená, že kočka bude mít čisté oči, uši, kožich. Co to je čistý kožich? Srst prosta žmolků a odumřelé srsti. To ovšem není všechno. Dále to znamená, že kočka nebude mít srst matnou od prachu, mastnou od špíny, kocouři, ale i některé kočky nebudou mít mastný ocas a jejich srst bude prosta pachových stop či dokonce znečištěna exkrementy.

I když je kočka krásná a milá, pokud je šmucik, na výstavě by za svůj fujtajbl neupravený zevnějšek měla být penalizována. Zde máme mnozí co dohánět. Kolikrát, když vidím, v jakém stavu někteří svá zvířata na výstavu přivezou, je mi za ně stydno. Sakra, když jdeme na pracovní pohovor, taky jen nevylezeme z postele se nenavlíkneme do tepláků!
Něvaposedlíci byli v minulosti zvyklí, že na výstavy se jezdilo převážně pokecat s kamarády a ukázat, co nám doma roste. Ani rozhodčí nás nebrali příliš vážně. Neuznaná barevná varieta, které většina z nich fandila, ale vzhledem k tomu, že naše kočky brali jako jakési průkopníky, byli k nim, povězme si upřímně, dost shovívaví.
Mám dodnes v živé paměti, jaký poprask způsobil přístup a posuzování Angeliky Kniefel na Smíchově 2006. Byl to náš první střet s rozhodčí, která něvy nemusí a navíc se nebojí říci svůj názor a pokritizovat to, co jsme jí k posouzení předložili. Její kyselý obličej a nekomunikativnost s chovateli nám pak tuto první srážku s realitou nijak neusnadnily. Ne, že by ve svých kritických hodnoceních neměla pravdu. Ovšem pro mnohé, kteří neměli s výstavami dostatečnou zkušenost, bylo podání mnohem nepřijatelnější, než samotná kritika.

A jsme u toho. Jak vidí posuzování sami rozhodčí?
Rozhodčí je sice taky jen člověk, ale především je to profesionál, placený za svou práci. Většina z nich si to samozřejmě uvědomuje, ale jejich chování a jejich posudky bohužel ovlivňuje fakt, že o chovatelích vědí své. Například?

Zkušený rozhodčí ví, že chovatel jede na výstavu a očekává onen zmiňovaný příznivý posudek. Taky ze zkušenosti ví, že když ho nevystaví, koleduje si o nepřízeň chovatelů. Tato neobliba pak vede k tomu, že je na výstavy málo zván, protože ho, kritika jednoho nestoudného, chovatelé prostě nechtějí. Málokdo jede na výstavu proto, aby si poslechl, že jeho kočka je taková, či maková. Chovatel chce slyšet, jaké přednosti jeho kočka má a pokud možno, že je rovněž úžasná, milá, krásná … A když tedy takový rozhodčí chce posuzovat, jednoduše mu nezbývá, než aby čas od času vyrobil tu větší a tu zase menší kompromis. Nezřídka si ovšem i tím kompromisem stejně koleduje. Někteří rozhodčí tomuto nezdravému tlaku chovatelů na pochlebování více či méně podlehli. I rozhodčí je jen člověk a tak se může stát, že někdy je, podle momentální nálady, přísnější, jindy zase méně. Na druhou stranu jsou i tací rozhodčí, jejichž názor je v některém plemeni vysoce ceněn, chovateli jiného plemene jsou však zatracováni. I rozhodčí mají svá oblíbená plemena, barvy, chovatele a kočky. Co naplat, že by to tak nemělo být, prostě jsou to lidé jako my a s určitým vlivem lidského faktoru musíme počítat, jakkoli se nám to nemusí líbit. Ale jsou i tací rozhodčí, kteří své preference drží na uzdě a snaží se být tak objektivní, jak to jen v danou chvíli dokáží.

Velmi profesionální přístup předvedla, podle mého názoru, rozhodčí na Stromovce 2008. Přišla s kyselým obličejem, řekla na rovinu, že se jí něvy nelíbí, v životě žádnou živou neviděla a vůbec není ráda, že jich dostala na stůl přes 20 plus vrh. Tady jsem velmi ocenila přístup chovatelů. Nikdo se nekous, všichni jsme si podrželi dobrou náladu a paní rozhodčí, když viděla, jak se mezi sebou dobře bavíme a je nám dost ukradené, že ona je bez nálady, pomaloučku roztála. Začala sdělovat své názory, čekala na překladatele a ptala se i na některé věci kolem NEM, které, jak usoudila, víme lépe, než ona. Nakonec se z posuzování vyklubala docela zábava, která se oproti prvotnímu očekávání líbila i jí. Přesto, že nepostavila pořadí koček, jak by se mnohým pozdávalo, nikdo to, díky přátelskému duchu, který kolem dlouhého posuzování vládl, nijak zvlášť neprobíral, pogratulovali jsme úspěšným kamarádům, každý pochválil svou kočku (to aby věděla, že ji máme stále rádi bez ohledu na to jak se dnes komu líbila), poděkovali paní rozhodčí a na závěr jsme si vyslechli i její poděkování za to, že jsme jí připravili velmi příjemný zážitek z posuzování něv a z chování jejich majitelů.

Rozhodčí je jen člověk, není žádný bůh, proto jistě ocení vstřícný přístup vystavovatele, příjemné obličeje a dobře připravené kočky. Nebojte se s rozhodčím komunikovat (nikoli dohadovat), nejsme ve škole a tudíž můžeme mluvit i když nejsme tázáni. Nebojte se dát rozhodčímu najevo, že jste připraveni jeho názor vyslechnout bez emocí a že i případný negativní soud o své kočce unesete. Buďme připraveni na to, že i rozhodčí člověk a každý je trochu jiný, má trochu jiné oko, jiný způsob posuzování a jiný způsob vyjadřování. Rozhodčí pak, když nebude cítit onu naši nutkavou potřebu po servilní chvále bude mít víc prostoru předvést své profesionální kvality.
Na druhou stranu ani my nebuďme servilní a pokud se rozhodčí skutečně zachová neprofesionálně, nebojme se ho na to zdvořile upozornit.

No a pokud se vám některý z rozhodčích skutečně bude jevit jako nepřijatelný, nebojte se na přihlášku na výstavu napsat „k tomu ne“