Neva Masquerade

milá Andrejko, obávám se, že jsi trošku vedle. Zorganizování uznávací výstavy je jedna věc, sehnat předepsaný počet koček s předepsaným původem je věc druhá a sehnat na celou akci dostatek finančních prostředků je věc další. Vezmi si např. speciálku na Smíchově, sešlo se tam sice 19 něv, ale kolik jich splňovalo podmínky pro uznávací výstavu? Nebo to vezmem trošku z jiného konce. Kolik je v ČR koček s požadovaným pětigeneračaním rodokmenem? A kolik bychom dali dohromady třígeneračních původů. Třígenerační by se už možná hledali spíš, a když už bychom je našli - byli by jejich majitelé ochotni zúčastnit se výstavy? Není mezi chovateli něv tolik výstavních "magorů", jako jsem já, dva a půl roku každý měsíc na výstavě. Je to neuvěřitelný maraton, ale nestěžuji si, kdybych to pro propagaci něv nechtěla udělat, tak mě nikdo nedonutí. Vnímáš ten důvod - PROPAGACE, je to něco úplně jiného než uznávací výstava. Ano, jsem ráda, že i já jsem maličkým dílkem přispěla k tomu, že se o něvách víc mluví a že se objevují na výstavách. Ale uznávací výstava? to je jiné kafe. To je úplně jiná kategorie výstav.
Obávám se, že v současné době u nás není dostatečný počet něv s potřebným původem a ty co tu jsou - zastávám shodný názor s EvouI - co kus to originál. Pokud nám opravdu jde o uznání něv jako samostatného plemen (osobně bych je raději viděla jako barevnou varietu) tak si přestaňme hrát na vlastním písečku, je to cesta nikam a souhlasím s EvouI, že na potřebný počet koček, ochotných vystavovatelů a movitých ZO si budeme muset hezkých pár let počkat. Proč se nechopit příležitosti, která se nám nabízí v Polsku? Polsko je velká země a chovatelů sibiřek je v Polsku podstatně víc jak v ČR, potažmo i něv. Tak si přestaňme hrát na to, jak to má kdo daleko, jaké mají v Polsku silnice a další a další důvody proč nejezdit do Polska. Buď pro něvy něco udělat chceme a tak to uděláme, nebo chcceme o uznání něv jen žvanit a plíšky budeme sbírat pod WCF, TICA a dalšími organizacemi, které něvy uznaly, budeme jezdit po špičkových dálnicích v Rakousku a SRN a budeme se utápět ve vlastních slzách. Budeme útočit na Ing. Šandu, aby pro něvy něco udělal a to tak dlouho, až nás všechny kolektivně nakope do příslušných míst.
Možná se někomu bude zdát můj dnešní příspěvek poněkud strohý, nebo útočný, ale ti kdo mě znají vědí, že se držím při zdi. Můj názor na toto téma je tedy ten, že je třeba se chopit příležitosti, využít nabídky polských chovatelů ke spolupráci a už se pomalu začít připravovat na podporu jejich snahy o uznání něv. Kus práce jsme pro jejich popularizaci udělali, ale ten pověstný poslední krok zkrátka není v našich silách udělat. Přestaňme polemizovat o tom, jak to má kdo do Lodže daleko a jaké jsou tam nekvalitní silnice. Sama za sebe tady říkám, že do Lodže pojedu. Bude to nejmizernější týden dovolené na mizerných silnicích, ale jsem chovatel a cítím, že je tento krok nutné udělat a já ho udělám.