Neva Masquerade

Děkuji vám Katko, za váš příspěvek. Škoda, že jste se více nerozepsala o tom, co jste viděla a jak to na vás působilo. Tento web, jak už uvedl jeho majitel Luboš vznikl právě kvůli tomu, aby chovatelé, majitelé a příznivci Sibiřských colourpointů ale i klasicky zbarvených sibiřek měli možnost získávat, vymněňovat informace, zkušenosti , nápady a vůbec všechno, co by mohlo pomoci nám s chovem, zajištěním vhodných podmínek , péči , zdravotními aspekty ,prezentaci a vším potřebným k tomu, abychom byli našim kočkám dobrými kamarády a spolehlivými ochránci. Mnohokrát jsem žádala ty, kteří mi píší soukromě, aby se nerozpakovali a uvedli SEM, to co mi píší do mailů jako privátní informace. Bohužel bez velkého úspěchu. Jako redaktor tohoto webu mám možnost vidět, kolik lidí sem chodí a který příspěvek byl kolikrát navštíven. Je mi opravdu velmi líto, když vidím, že některé příspěvky mají např. přes 200 návštěv a když odečtu "skalní" přispěvatele a ty, kteří své názory sdělují soukromě mě, téměř nevidím žádný ohlas.. Jsem členem několika podobných mezinárodních serverů a musím s politováním říci, že i na tomto mezinárodním poli se většinou , postupem času zpočátku zajímavé , inspirující diskuse "zvrhnou" na gratulace k novým vrhům, výstavním úspěchům a podobně. Kritika i zde se většinou odehrává na poli SOUKROMÉ korespondence.
Když mi Luboš nabídl spolupráci na těchto stránkách, souhlasila jsem s podmínkou, že chat nebude cenzurován. Ale to nestačí. Nestačí, že si pár lidí řeklo, príma, můžeme říci co si myslíme, můžeme se kvůli tomu i nepohodnout, ale PODSTATA je výměna PRAVDIVÝCH informací, které by v budoucnu mohli pomoci všem. Co je platné, že dostávám spoustu soukromých mailů od čtenářů tohoto webu, když je nemohu použít a jejich autoři je sami nezveřejní???
Konkrétně k vašemu příspěvku. Ano, byla jsem tam. Poučena zkušenostmi z minula, a to jak z chovu koček, tak psů a vybavena zkušenostmi od kamarádů veterinářů a "starých" dlouholetých chovatelů nemám důvěru k chovům, kde je kumulováno větší množství zvířat.
V jednom ze svých příspěvků jste uvedla, že každý názor společně s druhou Evou rozcupuji. Škoda, že jste se v tomto případě žádného názoru vlastně nedopustila (což můžete kdykoli změnit!!), ale myslím, že vaše BEZ KOMENTÁŘE není zrovna synonymum pro chválu.
Bez potřeby někoho obhajovat zde svobodně vyjádřím svůj názor,tak jak to může udělat každý.
Je mi 50 let, o chov psů jsem se začala zajímat hned po skončení Zemědělské školy se specializací chovatel-pěstitel. To bylo někdy kolem roku 1977. Tehdy bylo zcela běžné, že si chovatelé požizovali větší skupiny zvířat. Jednak byla jednodušší ekonomická situace a druhak v té době nebyl kladen zdaleka takový důraz na pohodu zvířat, zdraví chovu a odpovědnost ke zvířatům a sobě samým obecně. Zkrátka to tak bylo, nemá smysl si nalhávat že ne. Pořídila jsem 3 mladé chrty, měla dvě malé děti a časově náročné zaměstnání. Velice záhy jsem zjistila, že nestíhám tak, jak bych si přála a když se snažím nekrátit děti v jejích nárocích především na čas, musím nutně ubrat u psů, někdy třeba v péči o domácnost. Traduje se, že pokud si člověk zvíře pořídí (děti jsou jasnou prioritou, takže je z tototo tématu vyjímám) má za něj zodpovědnost a musí se o něj postarat po celý jeho život až do konce. Zodpovědnost ano, ale proč jsou některá i mladá zvířata odsouzena žít v jim nevyhovujících společenstvu, tomu moc nerozumím. Známe to u lidí, ne každý se s každým shodne a stejně tak je tomu u zvířat. Jenže my máme možnost svou situaci změnit. Nače zvířata ne. Je , podle mě naší povinností (mimo samozřejmou veterinární péči a kvalitní krmení) se jim postarat o podmínky, které je jejich psychika schopna zvládnout. Někteří si ve velké skupině libují, jiní jsou schopni ji tolerovat ale je i mnoho jedinců, kteří díky naší neschopnosti nebo neochotě jim porozumět prožijí život ve stresu. U plné misky, ve středu "milující " rodiny, přesto nešťastné, dlouhodobě stresované. Netřeba chodit daleko, vzdala jsem se vítězky první něvské speciálky Frey Siberian Star. Nevycházela s mým kocourem a kydž jsem viděla, jak pookřála , když byla na krytí u EvyH, kde si s kocourem vysloveně padli do oka, strčila jsem si své chovatelskíé ambice za "klobouk" a tříletou kočku nechala žít v podmínkách, kde je evidentně šťastná. Jsou ale chovatelé, kteří se některých zvířat neumějí vzdát včas (prodat staré zvíře je rozhodně přinejmenším diskutabilní) a tak se mnohdy stane, že uběhne 10-15 let, přihlásí se věk, záda bolí, ruce umdlévají, nemoci klepou na dveře, doma je velká skupina převážně starších zvířat a řešení.......?!?!
V prosinci jsem viděla na Smíchovské MVK Rustiku a Gara. Oba jsou bezesporu velmi kvalitní v typu i povaze a tak jsem začala uvažovat o tom, že by Gar byl vhodným krycím kocourem pro moji Jurika a zatoužila jsem po kotěti od Rustiky. A protože svět sibiřek je malý, něv ještě menší a informace běží soukromými cestičkami, využila jsem příležitosti, když jsme se s manželi Andrlovými potkala v Pakulu na výstavě a doslova jsem se vnutila na návštěvu, vybavena fotoaparátem a kamarádkou Milenou. Nakoupili jsme různé dobrůtky a vydali se na návštěvu. V prostorách s velkou koncebtrací zvířat se dříve nebo později usídlí nepříjemný zápach. Vzpomeňme jen na smrad v ubikacích koček v ZOO. Prostě je to tak a nedá se s tím nic moc dělat. Při vzpomínce na kožní problémy, které jsem řešila v minulosti jsem byla rozhodnuta, že , pokud to bude jen trochu možné, obrátí každou kočku "naruby", abych věděla. Našla jsem dvě místnosti, kde bydleli pohromadě kočky a v druhé kocouři. Volně po domě běhala dvě sedmiměsíční koťata. Plné misky kvalitních granulí, další misky s kuřecím masem. Čisté záchodky a přátelské kočky. Šokovalo mě, že ve skupině 8 kocourů vládne klid a pohoda. Mla´doši si přiběhli pro pohlazení a dobroty, starší kočky i kocouři setrvali na místech a v klidu počkali až k nim jejich porci lahůdky donesu. Při té příležitosti jsem se jala "nenápadně" prohlížet uši, oči, srst, kůži, bříška, stehýnka.....kočičáci si mé "mazlení" užívali a paní Andrlová mi s pobaveným pohledem nabízela další a další k mé "nenápadné kontrole". Nakonec to nevydržela a ujistila mě, že mé obavy plně chápe, protože si kdysi také přivezli kotě s kožními problémy. No, nenašla jsem NIC, kromě několika zplstnatělých pucků. Kočky v dobré kondici, velmi přátelské, jak je vidět z fotoalba, které jsem s laskavým svolením Andrlových při své návštěvě pořídila. Podle mého názoru jim chybí prostor, čerstvý vzduch a zábava.
Pokud jde o můj chov, při vzpomínce na 6 týdnů strávených nuceně ve sklepě na Veleslavíně v době povodní, kdy Pepek narychlo musel zbouchat kotce, aby se moje kočky a dobrmanka "nepohádaly" s jeho třemi domácími a dalšími "z Veleslavína", které byly zvyklé tu a tam zavítat na návštěvu a k plné misce. Na stres ze ztráty svobody,pohodlí, pozornosti., cizích koček nedostatku času.....jsem se rozhodla, že budu mít vždy o jedno zvíře méně, než na kolik si myslím, že stačí můj časový program, prostor a finance.
V tuto chvíli obývám rozdělený byt v centru Prahy (na slibovaný domeček so kočičáci musí ještě pár měsíců počkat) o rozměrech cca 75 m 2 s nekastrovaným kocourem, kastrovanou kočkou a jednou nekastrovanou. K tomu patří i 13ti letá dobrmanka. Můj "strop" je 5 koček . Tím pádem zbývá místo na kočičku z chovu manželů Andrlových , na kterou už delší dobu čekám ( plně respektuji jejich rozhodnutí krýt kočku jedině v případě, že budou mít předběžné zájemce o koťata) a druhou , po Jurice, kterou bez obav odvezu na krytí do této chovatelské stanice.