Neva Masquerade

Den D.
Už od samého rána byl dnešek ve znamení příprav na příjezd Malého Prince. S Evuší jsme vařily a pekly a smýčily, jen aby vše bylo tak jak má být, na nic abychom nezapomněly a byly na vše připraveny. V troubě se kroutilo na hromadě cibule a česneku kus prasáka, v díži kynulo těsto na broskvový koláč a my dvě u kýble s mydlinkami mudrovaly nad tím, jak je ta Silke neodpovědná, že ani nenapíše, v kolik hodin jí máme očekávat, jestli trefí, mohla jsem jí vyzvednout na hranicích, jen si klidně plácne, že přijede devatenáctého, no ale ta cesta, to bude až odpoledne a bla bla bla. Prasák se upekl dorůžova a i růžovoučce chutnal, po obědě kávička a jak si tak v klidu šmudlám tvaroh na koláč kouknu u toho z okna a - před chalupou stálo auto s německou espézetkou. To byl ten správný šrumec, rychle z trika do civilu, uvítací výbor ze vrat a všechno v rekordním čase! Bylo něco málo po půl jedné. Po úvodních formalitách jsme se všichni přesunuli do obýváku a my dvě napjatě čekaly, co se to nakonec s přepravky vykutálí. A že se vykutálelo. Podrobný popis už Evka stihla a tak já tedy jak to bylo s domestikací, nebo spíše se zabydlením. za necelou hodinku se malý princ rozkoukal a už se promenádoval po pohovce, zkusil to i na stole, pošlapal ležící Evku, nasoukal se do plátěné tašky, prostě naprostý pohodář. Nakonec si vzal kousek syrového kuřete, vyčural se a šel spát. Nejprve si ustlal na židli, ale pak dospěl k závěru, že za monitorem PC to bude lepší a ani se nerozloučil s mami a tati, když odjížděli. Za tím monitorem brouček prospal celé odpoledne a podvečer a pak, když jsme se všichni sešli doma a Dan ho zpoza monitoru vylovil, stulil se mu v náručí, žádný stres, žádné stýskání, jen zvědavost a příjemný pocit z měkké náruče. Kočky se okolo mrňouse seběhly a zvědavě si ho prohlížely. Píše to ani dlouho netrvalo a došlo jí, že období klidu tímto okamžikem skončilo a znechuceně emigrovala do sedlovny. Tonička se rozložila na stole, aby to měla ke kloučkovi blíž a s nataženým nosem sledovala, jak si hrál s myškou a třasátkem na lavici. Po několika minutách se mrňous statečně vypravil za Tonkou, jako že si k ní čmuchne. To se dámy dotklo a neodpustila si doširoka rozevřenou tlamičku a výstražné zasyčení. Klouček jí ten plivanec vrátil několikrát zpět a šel si zase hrát. Teď se rozvaluje spolu s Danem v ložnici a nad jejich klidným spánkem dohlíží z pelíšku na skříni Barča. Píša stále trucuje v sedlovně, Mouc loudí na kuchyňské lince něco dobrého na zub a Tonička sedí na parapetu, hledí do ztemnělé zahrady a přemýšlí o vetřelci s černým nosem, čelíčko se jí tou námahou krabatí a ještě jí nedochází, že dny klidu a míru jsou v naší kočičí domácnosti podtrženy a sečteny.
A protože se náš miniseriál reportáží jmenuje Pohlednice z cest, bylo nutné i v tak slavnostní den, jako byl ten dnešní, nějakou cestu vykonat. Ne, neděste se, že jsme nechaly nezodpovědně mrňouse doma a odjely na výlet. To určitě ne, ale cestu jsme přeci jen podnikly - výlet po Františkových Lázních. Tedy spíše po jejich okraji. Vzhledem k tomu, že bylo nutné provětrat psisko, vyšláply jsme si k lesní kavárně-cukrárně Zámeček. Bylo po letní bouřce, vzduch jiskřil, slunce se chýlilo k západu a šikmé paprsky se proplétaly mezi stromy, no prostě idylka a kýč současně. Dobrmanka si to rozhodně užívala. Poskakovala na dlouhých nohách jako na pružinách, vyvalovala se v mokré trávě a to už je babče 13 let! To Mouc byl pěkně naštvaný, protože si smáčel tlapky a taky nebyl nikdo, kdo by ho obdivoval. Byl jak chytrá horákyně - chvíli po svých, chvíli na Evino zádech. A tak to trvalo lesoparkem až k LD Pawlik. Tam už byli lidé, kteří projevovali k panu kocourovi patřičný obdiv a tak se Mouc naparoval a nadnášel a konečně si procházky užíval. To se ale nedá říct o jeho dvounohém doprovodu. Po dešti se komáři probrali a dospěli k závěru, že hlady rozhodně nepojdou a vrhli se na všechno živé. Lázeňští prchli do hotelů, na kocoura se přes huňatý kožich neprokousali a tak se pustili do nás. Dnešní výlet byl krátký, zato velmi akční. Domů jsme metelily ostošest a střídaly se v nesení kocoura, neboť ten dospěl k závěru, že už ho bolí nožičky a chtělo se mu každý třetí krok odpočívat. Ale nám se vůbec nechtělo být okousané na kost. A pro dnešek dost, jdu se podívat, jestli na mě zbylo v ložnici místo a zítra máte smůlu. To totiž přijede Lada s Milenou, večer jdeme do přírodního divadla na Rusalku a když budete hodně hodní, v sobotu vám pošlu dvě pohlednice najednou.

aktuaální fotografie z dnešního dne zde
http://nevy.info/cs/v/Chovatele/BellaBohemiaCZ/lmomentky/