Neva Masquerade

Dnešní den byl trošku pracovní a trošku odpočinkový a i trošku cestovní. Pracovní byl proto, že jsem dnes měla službu u koní a taky jsme s Evkou pátraly v předpisech, jak to zaonačit s uznávací výstavou v případě, že by "Polská verze" selhala a věřte, že když se člověk začte do řádů, mnohdy nalezne zajímavé informace, které do té doby neviděl a nebo je stále a pořád přehlížel. Lze tedy oprávněně říci, že ve věci uznávací výstavy jsme se s Evkou dnes vzdělávaly. A taky maličko organizovaly. Odpočívaly jsme u kávičky a debatovaly o - no o čem jiném, než o něvách. Goran se už celkem slušně zabydlel a tak jsme byly obě rády, že se mu z očí vytratil výraz ztraceného dítěte, celé dopoledne lumpačil s hračkami a pak se pořádně nabaštil a upadl tam, kde zrovna stál a ponořil se do hlubokého spánku. Využily jsme té chvíle a podnikly dnešní cestu.

Královské město Cheb.
Nejsem moc velký dějepisec, ale ještě dnes mám v živé paměti oslavy, které proběhly v polovině sedmdesátých let minulého století a slavilo se 450 let připojení Chebu ke koruně České. Tedy Cheb je skutečně královské město a na jeho historickém centru to je znát na každém kroku. Dominantou města je zřícenina gotického hradu s románskou kaplí a černou věží, která je opravdu postavena z černého lávového kamene. Na dolním konci náměstí je další z chebských pamětihodností - Špalíček. Je to soubor hrázděných kupeckých domů, které ročně obdivují statisíce turistů z celé Evropy. Nad Špalíčkem pak je budova staré radnice, ve které dnes sídlí Galerie výtvarných umění a budova nové radnice, která je sídlem městského úřadu. Na náměstí ústí množství úzkých uliček jejichž jména vypráví o tom, že město Cheb bylo městem bohatým, neboť jen bohatý cech řemeslníků si mohl dovolit po sobě pojmenovat ulici. Na náměstí tedy dojdete nejen ulicí Jateční, ale i Provaznickou a ulice Židovská vám zase prozradí, že zde bývala početná komunita Židů. Náměstí je po obou stranách lemováno obchůdky a kavárničkami, které mají na chodníku půvabné předzahrádky a je na nich hezké posezení. Ostatně předzahrádky nejsou jen výsadou náměstí, ale setkáte se s nimi v celém centru města. Dnešní výlet jsme trošku věnovaly nákupům, udělaly jsme si radost drobnůstkami a poseděly jsme si na předzahrádce u kávy, která sice nebyla špatná, ale byla vylepšená umělou šlehačkou a po včerejším hodokvasu to jaksi nebylo ono.

V podvečer jsme se opět trošku věnovaly studiu řádů a opět jsme hodně povídaly o něvách a hodně jsme si hrály s Goranem, který se vyspal úplně dorůžova, k večeři slupnul kopec kuřecího masa a navrch to "zazdil" kysanou smetanou a pak se šel na dálku bratřit s Moucem a plašit Toničku. A zatím co píšu tyto řádky vyvaluje se na svém Goranbergu, tlapky natažené dopředu a dozadu a je mu zjevně móóóóc dobře. A nám je dobře, protože Goranovi je dobře a dnes už končím a zítra alou do lesa na houby a to já ráda a na to se těším.