Neva Masquerade

Na včerejší den byla plánována trestná výprava do lesa na houby. Na houby jsme šly a "houby" jsme taky donesly. Ať jsme koukaly jak jsme koukaly, nic jsme v lese nevykoukaly, ale byla z toho hezká zdravotní procházka. Dobrmanka se vyběhala na mechu a v borůvčí a my se nalokaly vzduchu, který voněl po borovém jehličí. A protože počasí včera za moc nestálo, zasvětily jsme celý den odpočinku, kuchaření chutné krmě a vyřizování korespondence. Zkrátka úplně líný dovolenkový den. Zato dneska jsme si to vynahradily, ale to až za chvilku. Nejprve informace o dění na něvím poli. Andrea spolu s Radkou vypracovala dopis, který zaslala do Polska, vrcholným manažerům polské FIFé a na vědomí zainteresovaným činovníkům v ČR. Jsme teď tedy ve fázi čekání na reakci z polské strany a jen doufáme, že polským kolegům nebude odpověď dlouho trvat a my všichni, chovatelé něv, budeme zase o něco moudřejší a zase o krůček dál za svým cílem.
Goran se v novém domově rychle zabydluje, baští jako mlýn, lotrasí jako čtyři a z hučící Píši si už skoro nic nedělá. Barborku dnes ráno popadl amok a nebude dlouho trvat, bude spolu s malým tygrem bořit dům. Tonička už už se přidat k hrám. Mouc si každý večer s mrňousem očichá nos a v klidu odkráčí. Před několika minutami jsem draka zvážila a navářila jsem celých 2380 gramů, od neděle na sebe naplácal 180 gramů hmoty a roste opravdu před očima. Teď právě upadl pod stolem a snad (dá-li bůh) konečně na chvíli usne.

Na návštěvě u kancléře Metternicha.
Na dnešní cestu jsme vyrazily ještě před obědem a cílem byl státní zámek Kynžvart a lovecký zámeček Kladská. Ale znáte to, plán je plán a ne vždy se nakonec vše podle plánu podaří, anebo jak říkával můj profesor - šedivá je teorie, zelený strom života. Dnes jsme s sebou vzaly na výlet Mouce. Jak tomu se ale nechtělo! Už když ho Evka cpala do kšírů dělal huby a sakroval u toho. V autě jsme ho několik kilometrů poslouchaly, jak si stěžuje na bídu života. Sotva vystoupil na Kynžvartu z auta, otočil se ke kultuře zády. Ale posléze se stejně podvolil autoritě a svědomitě ťapkal Evce u nohy do nádvoří zámku. V pokladně seděla moc milá pokladní, která nám dovolila Mouce vzít s sebou a tak je Mouc asi jediným kocourem ve střední Evropě, který absolvoval prohlídku zámku se vším všudy, tedy s tlupou turistů a s průvodcem. Jen jedno nemohl a to na vlastní tlapky vyzkoušet, jak se pochoduje po knížecích parketách. Bez mučení přiznávám a Evka mi dá jistě za pravdu, že jsme byly opravdu rády, že je prohlídka za námi. Ne že by byla nezajímavá, to určitě ne, Kynžvart uspokojí i velmi náročného návštěvníka, ale pochodujte si po zámku s rozsáhlými sbírkami a mějte za krkem 6,5 kila hemžícího se závaží. Mouc měl totiž návštěvu povolenu s podmínkou, že po celou dobu bude nesen!
Z Kynžvartu nás čekalo prudké stoupání na Kladskou, která je v centru CHKO Slavkovský les. Kladská je zajímavá srubovým loveckým zámečkem v tyrolském stylu. Spolu se zámečkem jsou zde i lovecké chaty postavené ve stejném stylu. Kladská je rájem lovců a rybářů z celého světa. My se lovit nechystaly, tedy kromě lovu pěkných obrázků. Navštívily jsme stylovou loveckou restauraci, kde se podávaly pokrmy ze zvěřiny, ale taky pravé, české, kynuté, borůvkové knedlíky. Mouc se při tom povaloval na lavici a byl bezmezně obdivován obsluhou a když jsme se zvedly k odchodu, hosté v restauraci jen hekli údivem, když si to majestátně vykračoval ze dveří. Oni totiž ani neměli potuchy, že nějaký kocour v restauraci je. Zde měla naše dnešní cesta teoreticky končit, ale co to je teorie jsem zmínila již na začátku dnešního putování. Místo na Cheb jsem si to namířila na Bečov, který byl dalším cílem dnešního putování. Barokní hrad a zámek v Bečově v sobě skrývá nejeden poklad, ale jeden z nich vskutku pokladem vzácným. Je jím relikviář svatého Maura. S ohledem na pokročilé odpoledne a s ohledem na rozsah prohlídek, omezily jsme se právě jen na slavný relikviář, který je spolu s korunovačními klenoty nejvzácnější památkou v ČR a je o celých 120 let starší než zmíněné korunovační klenoty. Výklad pojednával o hledání a nalezení relikviáře, o jeho poškození, restauraci a na závěr prohlídky se před námi otevřela trezorová místnost, ve které je vzácná památka uložena a za velebných tónů duchovní hudby jsme ho měly možnost spatřit na vlastní oči.
Z Bečova jsme pak přes staré hornické město Horní Slavkov dorazily před brány královského města Loket, kde jsme dnes pořídily poslední obrázky a pak hajdy domů. Byl to dlouhý výlet.