Neva Masquerade

Události z posledních dní a týdnů mě inspirovaly k napsání totoho příspěvku. Cílem není moralizovat nebo někomu vnucovat jakousi "šablonu", ale jak se na těchto stránkách stalo dobrým zvykem, podělit se o zkušenosti a také nějaké načerpat.
Pro úplnost zopakuji základní pravidla.
1) cílem není množit kočky. Proč také, všichni víme, že bezprizorních koček a to i "šlechtěných" jsou, bohužel plné útulky.
2) cílem jsou zdravé, charakterní a pokud možno co nevíce typová (podle standartu, nikoli dle osobních preferencí rozhodčích či chovatelů) koťata.
Jak se k takovým vrhům dopracovat jsme si řekli v jiných příspěvcích.
3) cílem chovatelské práce je také vybrat koťata vhodná pro chov a VŠEM svým odchovům zajistit co nejkvalitnější podmínky jejich budoucího života.
4) cílem chovatelské práce je i péče o své odchovy, pomoc jejich majitelům a to celoživotní. Víme, že jen znalost linií a toho, co nesou je v budoucnu vodítkem ke stálému zkvalitňování plemene.
Body 3) a 4) si dnes trochu přibližme.
Předpolkádejme, že jsme buď na základě vlastních znalostí a dostatečných zkušeností a s velkou mírou zdravého rozumu a odpovědnosti nebo s pomocí , sestavili kvalitní chovný pár . Jistě náš výběr ovlivnilo mnoho ukazatelů, jako je "kompatibilita" linií, důvod, pro který jsme se rozhodli naši kočku nakrýt (potřeba roztomilých koťátek batolících se nám pár týdnů pod nohami rozhodně nestačí!!!), a v neposlední řadě ochota kočky či kocoura respektovat naši volbu partnera.
Málopočetná plemena či jejich barevné variety mají v tomto chovatelském výběru velmi obtížnou pozici. Zatím u sibiřských colourpointů , říkejme jim NEM a třeba i u vzácných barev, jakou je bezesporu bílá sibiřská kočka je genofond velmi úzký a tak chovatel je mnohdy nucen použít v chovu jedince, kteří by u početnějších barev neměli v chovu vůbec (u soudného chovatele) šanci. Vzhledem k ceně importů (dnes kolem 800-1000 Euro + transport) jsme v situaci, kdy za určitých okolností "pustíme do chovu" a to s velmi přísnou selekcí narozených koťat i kočky méně typové a ne zcela ideálního charakteru, za předpokladu zdravých předků i chovného páru.
Narodila se koťátka.....ach, ach...je to "konečně tady"....chovatel je natěšený, zkoumá pohlaví, tvar hlavičky, kvalitu kožíšků, posazení očí a uší, vymýšlí jména , váží a bedlivě sleduje, jak mimí rostou, za pár týdnů začne pomalu odhalovat vývoj jednotlivých charakterů....a (především u málopočetných plemen a barev) od nejútlejšího věku narozených koťat a mnohdy ještě mnohem dříve, než se koťata narodí! sbírá poznatky o zájemcích o jeho mazlíčky.
Jako konkrétní příklady, pro názornost, nikoli proto, že bych měla nějaký konkrétní zájem zrovna na uvedených vrzích použiji s dovolením chovatelů čtyři vrhy. Svoje H a I Bella Bohemia , B Natalis Spring a K De Sedlak.
H Bella Bohemia - první vrh nepříliš povedené , importované Juriky iz Odissey, která dostala šanci kvůli zdravým liniím a skvělé povaze a a jistě i pro tu "nepříbuznou krev" a poslední vrh Mouce. O Jurice a jejích liniích moc nevíme, vycházím z toho, jak se kočka projevuje a co mi byli ochotni z Moskvy sdělit. Mouc má již dospělé odchovy, tak mám trošku představu, co od něj , jako chovného kocoura mohu čekat. Několik zájemců o koťata do chovu mám již před narozením vrhu. Jsou to lidé, které znám a vím, že když se narodí kotě vhodné pro chov (na kocoury kladu větší nároky) a bude se projevovat tak, aby se mu v rodině zájemce dobře žilo, ráda ho tam umístím. Hned v úvodní selekci, 2-3 dny po narození vidím (nespoléhám jen na svůj názor, vždy se snažím konzultovat se zkušenými chovateli) , že kocourek Hanibal je celá mamka, tak ho pro chov hned vylučuji. Úzká, dlouhá hlava, jemná srst bez podsady. Jurika i Mouc mají dlouhé nosíky , nečekala jsem "kulohlavá koťata", přesto nejsou nosíky horší, než u Mouce....žádná tragédie. Jak koťata rostla, vykazovala poměrně kvalitní, především jednotný typ s vyrovnanými povahami. Hera se jevila jako odtažitější, což ji také vyřadilo z chovu. Ne vždy se koťata povahově v novém domově projeví stejně jako doma, ale Heře jakási odtažitost zůstala. Měla jsem veliké štěstí na majitele, kteří sice byli zdravě nedočkaví, ale velmi rozumní. Přijeli se na koťata podívat a respektovali jejich volbu, hihi. Honorata si jednoznačně zvolila Ivu a Himalaya se na první pohled upoutala k Nikole a její holčí. Patrika, či spíš Blanku si vybrali dva kocourci zhruba stejně kvalitní v typu. Klidnější Hermes a drak Habaděj. Habí miloval a miluje doposud každého, ale pro chov je jeho velký temperament trošku "obtížný", nejen kvůli výstavám, ale především na soužití s "kocourem v koulích". Blanka s Patrikem tedy nakonec "dostali" Herma, což se ukázalo jako ideální volba. Vyrovnaný Hermes je "Blanky", nemá ale Moucovo ješitnost, touží jako každý kocour, nežere, ale jinak neprudí přes míru. Navíc je pěkný, hihi. Habadjej dostal dva mladé lidičky z Brna, kteří ho moudře připravili o koule a milují ho, jak si zaslouží a on je .
I Bella Bohemia- Ladina , jak se ukázalo, přes všechnu péči, kterou jsem za pomoci mnoha odborných rad jejímu výběru věnovala se ukázala jako kočka, kterou ve svém chovu nechci. Ano, nepříbuzné linie, hvězdný původ...jenže chytla výraz po prapra Sergiovy, má tu tolik potřebnou krátkou, širokou hlavu, kvalitní srst, ale přes všechny potřebné atributy typu, ve svém důsledku nepřipomíná žádné existující plemeno.. Jenže Mouc s Píšou mě rozmazlili, pokud jde o povahy. Ladina miluje vše živé, včetně mazlení, ale je těkavá, má na můj vkus příliš vlastní názor (bez agrese!!) a nemusí cizí lidi. Chtěla jsem tyto její povahové nedostatky vyroznat slunečným Orionem, jenže, jak to tak bývá.....Ladina se rozhodla, že Orioša není její typ. Změně kocoura napomohl i Dan, který jaksi nedopatřením pomíchal na cestě do voliéry páry a tak nakonec otcem Ladiny koťat je dobrák Goran.
Ladinu jsem kryla s tím vědomím, že nejsme ve stavu, kdy bychom si mohli dovolit bez zkoušky zavrhnout kočku nepříbuzné krve a počítala jsem s velkou selekcí, pokud jde o chov. Vzhledem k tomu, že se jednalo o první vrh importovaných rodičů o jejichž liniích a vývoji, především pokud jde o povahy moc nevíme, věděla jsem, že zadávat koťata bude lepší později, a to až se trochu projeví charaktery.
Igrushka, od počátku se jevila jako koťátko se super hlavou, srstí i povahou. Podle fotek, které Květa posílá, soudím, že "monstr období" už má za sebou a nakonec z ní bude sibiřka, která bude mít do chovu co říci. A to i s ohledem na dobrou povahu.
Istbesha, chvíli vypadal, že z něj vyroste typové kocouřisko s velkým, ale zvladatelným temperamentem. V tuto chvíli je to stále rozházený puberťák, chytrý, akční s poněkud vlatním názorem, který si prosazuje svou nekonečnou mazlivostí a hravostí. Upřímně doufám, že do chovu nezasáhne.
Irkutsk "velký bratr" je v typu víc kocourovatější, ale s horší srstí. Zpočátku se jevil jako odtažitý samotář, ale když měl náladu, hrál si a hrál.....do chovu samozřejmně ne, ale ukazuje se, že jako partner k hrám dvou malých dvounožců je zcela ideální.
Ignatii , od počátku sliboval krásného typového kocourka malého vzrůstu. Jeho majitelka je , jak to bývá "technický analfabet", tak se na něj v pátek pojedu podívat a pořídím pár obrázků. Pokud jde o povahu, cca do 10 týdnů kocour vypadal ,že z něj vyroste asociál strašpytel. Pak ale téměř ze dne na den začal víc vyhledávat splečnost a u toho zůstal i v novém domově, který jsem pro něj vybrala s vědomím, že dvě starší kočičky a psík mu zcela jistě poskytnou skvělou společnost při jeho toulkách zahradou kolem domu. Bere však za vdk i domácími dvounožci. Trocha odtažitosti k cizím, mu ,vzhledem k volnému výběhu není na škodu.
Iltiska, do této zcela průměrné, povahově po mamce kočičky se zamilovala chovatelka ze Švédska. Zcela upřímně, sem bych ji do chovu nedala ani za nic. Ale Ulla mi asi nevěřila, když jsem jí psala, že Iltiska není kočka pro chov ve Švédsku a přijela se tedy podívat , jestli jí fakt chce. Viděla ji, vybrala si ji a tak dlouho do mě hučela, že jsem jí kočku nakonec prodala. Protože není osobou nám neznámou a víme, že je soudná, upřímná a zodpovědná, nakonec si Iltisku odvezla. Hned s ní vyšperkovala obálku švédského časopisu o kočkách a na první výstavě s ní sklidila úspěch. Kočička se zamilovala do všech ostatních jejích koček. Pokud jde o lidi je to kočka striktně "její". Ať je to jak chce, už bych to nezopakovala.
Innokentia je větší kopií mamky se vším všudy, snad jen povahou je trošku klidnější. S ohledem na tuto skutečnost jsem vybrala této kočičce super mladý pár lidiček, kteří jí poskytují klidný domov, spoustu příležitostí k jejím milovaným hrám a mnoho lásky.
Obecně se mi osvědčilo poslechnout zkušené staré chovatele, kteří radí zadávat koťata do rodin podle toho, jak se které kotě jeví ve svých preferencích a k tomu se pokusit zvolit adoptivní rodinu. U koťat jako bylo moje H či Evy B je to snadné, když se lze spolehnout na to, že z koťat vyrostou milí, přítulní, vstřícní společníci. Nemám ráda, když někdo chce kočku určité barvy a je ochoten si ji vzít domů i kdyby byla dvouhlavá a "dravá". Když jsem s něvami začínala, byla jsem v situaci, v jaké je dnes třeba chovatel bílých sibek. Zájem je velikánský a koček je ještě méně, než colourpointů. Genofond bílých sibek je velmi, ale velmi omezený a upřímně kvalita tedy nic moc.
Podle mého (není z mé hlavy , ale souhlasím s ním do puntíku) názoru je u této barevné variety chovatelsky cenná každá kočka (tedy až na ty "dvouhlavé a dračí"). S kocoury je to maloučko složitější, jak víme. Leč kočiček , jak víme z chovu NEM je třeba a pokud je genofond tak zoufale okleštěný, každá další, bez ohledu na to, zda je více či méně kvalitní , je nositelkou genofondu a přiléváním krve kvalitních kocourů lze dosahovat pozvolného zlepšování typu i charakteru.
K De Sedlak - Evě se po dloooouhých letech povedlo pořídit si vlastní bílou vysněnou síbu. Předchozí pokus nakrýt vlastní odchov bílým kocourem přes všechnu trpělivost a nemalé finanční oběti selhal, tak Evce nezbylo, než sáhnout hooodně hluboko do kapsy a poslat své "dítě" do Norska, kde na ně čekala zarezervována její bílá princezna. Upřímně, za ty prachy mohla mít dvě importované TOP klasiky, ale bílá je vzácná a kdo ji chce, musí počítat s tím, že není mnoho možností, kde takovou kočičku pořídit.I stalo se. Kočka získala mnoho titulů, podstoupila všechny možné testy a stala se mamkou. Porodila 1 stříbřité a 3 bílá koťátka. Jak je u Evy téměř pravidlem , komplikovanější život mám snad jen já, hihi....všechna koťátka vykazovala "žádné pohlaví". Trápilo se nás s tím několik, určili jsme tvary hlaviček, tvat a posazení očí, uší, kvalitu srsti, ale pohlaví.....nějak to furt nebylo "Zicher". Nakonec se ze 4 kloučků vyklubaly 4 princezny a začalo to. Atak zájemců ze všech koutů světa. Jak Evu znám, je velmi zodpovědnou chovatelkou, především pokud jde o kvalitu života koček, tak má kliku, že svým princeznám může selektovat vhodné domovy z mnoha zájemců. Koťátka jsou zatím malušenká a každý ze zájemnců tlačíííííííí. Jak na to? Tato koťata prošla snad nejkritičtějším výběrem, jakého se jim mohlo dostat. Každá jedna z kočiček nese nějaké klady i zápory, což je pochopitelné. Žádná kočka není dokonalá!!!! Přesto, žádná z nich nemá nic, co by ji předem z chovu vylučovalo a vzhledem k tomu, že pocházejí z krytí, kde kocour vnesl do linií bílých novou krev, jsou z chovatelského hlediska cenné.
Zde si krátce zopakujme příběh spermie a vajíčka, který jsem před lety "stvořila" pro své dva zcela odlišné syny.
takže
Když se potká v bříšku spermie s vajíčkem, mají celé těhotenství na to, aby prošli v bříšku mamky pomyslným supermarketem s mnoha butiky, kde mají oči, kostry, srst, uši, mozky.....každý pár se zastaví v butiku a něco vybere. Ne vždy je na skladě, co by si pár vybral a tak vezme mnohdy to, co v šopíku mají. Proto se v každém vrhu narodí jedinci, kteří nejsou zcela totožní, ti, kteří mají super srst, profil a kdoví co ještě, řekněme již nemají čas vybírat kvalitní mozek , přiměřené nohy, či co já vím. Genofond (supermarket) obsahuje nepřeberné množství variant od každého jednotlivého "dílu" a je jen otázkou náhody, jaký gen si mládě do života odnese. S tím pak chovatel (nikoli v člověčím světě) pracuje dál. Narozený jedinec se pak s touto genetickou výbavou "vláčí" světem celý život.
Zpět k bílým princeznám....každá zcela odpovídá tomuto schematu, každá má něco super, něco méně, ale žádná z nich není "ošklivka". Nedivím se Evě, že je ochotna pustit je dál do chovu a své rozhodnutí o jejich novém domově zcela podřídí výběru "kvalitního" domova. Bílé sibky, a zatím ještě ani něvy nejsou v pozici, jako třeba moury, kterých je všude fůra. A kdo by čekal u málopočetných vyrovnaný vrh TOP kvality, o chovatelství toho mnoho neví. A když už jsme u toho, jsou chovatelé početnějších variet natolik soudní a zodpovědní, aby do chovu pustili jen super kočky se super povahami? Když si otevřeme webové stránky ......není co dodat a povahami se tam pochlubí jen málokdo. Je jen a jen na budoucím majiteli, co si zvolí a jak se zvoleným naloží.
V tomto ohledu- zadávání koťat měla bezesporu nejzáviděníhodnější pozici Eva H.
B Natalis Spring. Oba rodiče kvalitního typu z kvalitních předků, výborné povahy....co víc si přát. Trošku problém je, že si ještě dnes mnoho lidí pořizuje na mazlíka raději bezpapíráky v bláhové naději, že ušetří. Zvláště kocouři s PP a bylo jich v tomto vrhu 6 mívají někdy problém s umístěním v nových domovech. Protože Evka neplánovala cíleně žádného kocourka pro náš chov (s ohledem na původ, co by asi tak kryl) a všechna koťata vykazovala jednotný, kvalitní typ a slunečné povahy, měla dost času počkat, až se přihlásí pro každého jednotlivého malého Oříška lidé vhodní právě pro něj. Zatím to vypadá, že se povedlo, že Evi? Jen Borouše je škoda.....snad je to dobře, že nakonec nešel do Švédska, třeba pro tohoto velmi nadějného krasavce vyšašíme nevěstu, než přijde na kastraci......
Posledním bodem je následný život v adoptivní rodině. Miluji prodávat koťata na mazlíky. Lidé, co si je pořídí, chtějí kamaráda a velkoryse přehlédnou nějakou tu typovou vadu, jen když mají svého vytouženého muchlíka. U koťat do chovu je situace poněkud jiná. Jako budoucí pokračovatelé linií by měli splňovat nejen kamarádskou, vstřícnou povahu, ale co nejvíce se přiblížit k požadovanému typu (především kocouři).
"Vyrobit koťata" umí skoro každý. Zodpovědný chovatel sleduje všechny své odchovy a je vždy ochoten pomoci novým majitelům. To se vztahuje i na případné partnery do chovu. Prodat do chovu kočku, o které vím, že nebude mít nejspíš vhodného partnera a neupozornit na to budoucího majitele je , podle mého ,nefér a samo o sobě to cosi o chovateli vypovídá. Není to tak složité, stačí upřímně říci: moji kamarádi vedou stejné linie a zbytek chovatelů vám nejspíš nenakreje kočku proto a proto. Je jen na vás, zda budete uvažovat o pořízení vlastního kocoura, či budete ochoten jet do zahraničí, nebo si pořídíte kočku z jiných linií či se předem poptáte , zda by někdo vaši kočku v budoucnu eventuelně kryl svým kocourem. Nebo se zeptám sama, já vám prodávám kočku do chovu, tudíž jsem za její budoucnost spoluzodpovědná.
Shrábnout prachy za kotě a nechat na novém majiteli ať plave jak umí......doufala jsem, že toto období patří v chovu k temné minulosti.
Tak se mi to tak jeví, že k zadávání koťat je třeba přistupovat nejen zodpovědně s ohledem na kvalitu jejich budoucího života, ale také individuálně. Co vy na to, jaké jsou vaše názory a zkušenosti?